Skip navigation

OK2RKB | ENG · GER · RUS · FRA · POL · HUN | Main · IE+ · IE- · Prn · Pda · CSSoff

OK2PPK » Texty » Technika a provoz » Modely pro 3D tisk pro ROB | ---

Modely pro 3D tisk

Různé modely využitelné pro ROB

Na této stránce jsem shromáždil některé modely, které byly použity na tisk dílů na opravu nebo doplnění vybavení pro ROB. Nebude-li někde níže uvedeno jinak, tak se obecně u modelů, které jsem tisknul já, jedná o extruzi s tryskou 0.4mm.

Špunt teleskopu

Teleskopické pruty, které se u nás v oddíle ROB používají typicky na stavění antén vysílačů pro pásmo 80m, mají ve své konstrukci slabiny, které by při použití k účelu, pro jaký byly vyrobeny, tj. rybářské pruty, zřejmě nevadily, ale když se využívají ke stavbě antén, kdy se spouštějí při balení ve svislé poloze, a kdy s nimi stavěči pochodují kilometry po lese bez obalu, tak vedou k poškození nebo ztrátě uzávěrů prutu.

Typický problém je uzavírací černý gumový špunt, který není nijak zajištěný. Při chůzi s laminátem vodorovně v ruce vnitřní díly teleskopu vyrazí špunt ven a v lesním podrostu se jej obvykle nepodaří nalézt.

Druhý problém je, že pokud se při balení teleskopu ve svislé poloze nechají vnitřní díly spadnout z výšky na dno, tak prorazí spodní uzávěr. Spodní díl byl navíc schopný se též uvolnit, a tak se občas stalo, že při chůzi po lese při pohyby ruky na jednu stranu vyletěl ven špunt a s ním se vysunula i část teleskopických dílů, při pohyby ruky na opačnou stranu pak odletěl spodek a vysunula se další část teleskopu a během sekundy člověk najednou kráčel po lese s několikametrovým bidlem v ruce.

První problém se řešil zajištěním špuntů jejich přelepováním žlutou malířskou plastovou lepicí páskou (ta se současně použila na uchycení vodiče 80m antény), nicméně špuntů ubývalo a nebylo je čím nahradit. Druhý problém se řešil vložením koleček z neoprenu na dno prutu a přelepením a zajištěním spodních dílů šedou opravnou páskou.

S perfektní náhradou za ztracené špunty přišel v roce 2017 Tom Mazouch. Navrhnul model špuntu a vytisknul ho z materiálu typu FLEX na 3D tiskárně. Tím byl získán vpodstatě neomezený zdroj náhradních špuntů. Zůstal už jen samotný problém s jejich ztrácením a ten nakonec elegantně vyřešil Jirka OK2BWN provrtáním špuntů a jejich zajištěním k laminátu pomocí kousku provázku a smršťovačky.

Co se týče spodních uzávěrů, tak se Tomovi podařilo také navrhnout jejich 3D model a vytisknout je, ale je u nich složitější situace. I při těch pár kusech laminátů, co v oddíle používáme, bylo u spodních šroubovacích uzávěrů několik rozměrově nekompatibilních provedení. Tj. model těchto dílů na této stránce nenajdete a pokud byste je potřebovali řešit, tak kontaktujte Toma, řešení není univerzální.

Po domluvě s Tomem Mazouchem sem umisťuji jeho původní 3D model špuntu vytvořený v OpenSCADu. Špunty byly tehdy tištěny na FFF 3D tiskárně z materiálu ECO3D FLEX v modré barvě (RAL5015) a tento filament se již nedá koupit, výroba byla ukončena. Nastavení sliceru, s jakým to Tom tehdy tisknul, nevím. Barva špuntu byla zvolena taková, která se v lesním podrostu příliš nevyskytuje.

Špunt.

Špunt.

Špunt s otvorem.

 

Řez špuntem bez otvoru.

Řez špuntem s otvorem.

Řez špuntem s přepážkou.

 

Tomův původní návrh jsem v OpenSCAdu přepsal s použitím parametrizace, jsou tam lehce jinak vyřešeny některé části, např. kuželové zúžení vršku je nyní provedeno ořezáním pomocí průniku místo původního přesazení válcové a kuželové části, a je doplněna možnost vybrat si mezi provedením bez otvoru pro uchycovací provázek, s otvorem, nebo jen s přípravou otvoru, ve kterém zůstane tenká přepážka. Špunt jsem vytisknul z materiálu Smartfil FLEX 93A v černé barvě, a stejně dobře jde vyrobit i z o něco tvrdšího materiálu Devil Design TPU 55D (zkoušeno v barvě super modrá). Na 1 špunt je potřeba asi 13g filamentu, tj. náklady na materiál na jeho tisk vyjdou kolem 13-16 Kč. Tisk 1 špuntu trvá zhruba 1.5 hodiny.

Špunt laminátu z FLEXu 55D od Devil Design. (foto PPK)

Špunt laminátu z FLEXu 55D od Devil Design. (foto PPK)

Špunt laminátu z FLEXu 93A od Smartfilu. (foto PPK)

 

Špunt laminátu z FLEXu 93A od Smartfilu. (foto PPK)

Sada špuntů, pravý v původním provedení bez předtištěného otvoru. (foto PPK)

 

Držák antény na teleskop

Držák antény 80m na teleskop

Další problém využití teleskopu na stavbu antény 80m spočíval v tom, že jsme nepoužívali laminát jen jako prodlouženou ruku na zavěšení antény na strom, ale anténu jsme věšeli přímo na horní díl prutu. Výhoda je za prvé, že anténu je tak možné pověsit kdekoliv, kde lze k něčemu uchytit samotný teleskop, tj. strom nemusí mít větve v potřebné výšce a dokonce může být i nižší než je délka antény, a za druhé jsou instalace antén všech vysílačů použitých v závodě po stránce výšky a způsobu zavěšení shodné. Drát antény ale bylo potřeba na prut nějak uchytit a to navíc ne úplně za jeho vrchol, ale o kousek níže, protože vršek je hodně tenký a snadno se zlomí. K tomu se používala zase už výše zmiňovaná žlutá páska, ale ta vždy brzy ztratila schopnost lepit, musela se obnovovat, z laminátu sloupávala nátěr a za mokra moc nedržela.

S řešením přišel opět Tom Mazouch a bylo to myslím na oblastce u Javůrku v březnu 2019, kdy vzal s sebou na vyzkoušení vytištěné držáčky, za které se uchytil vodič antény, a tyto se pak shora nasunuly na horní díl teleskopu. A řešení je to natolik praktické, že jsme na něj přešli a používáme ho v závodech jako hlavní způsob pro zavěšení antén 80m na teleskopy.

S Tomovým svolením zde umisťuji jeho návrh 3D modelu tohoto držáčku v OpenSCADu. V návrhu je připravená přímo sada 6ks na tisk, nicméně pokud někdo potřebuje jen 1ks, tak stačí zablokovat dotyčný cyklus for a vytáhnout si z toho jen jedno tělísko. Těch 6ks je tam proto, že držáčky jsou malé a zvýšení počtu kusů prodlouží tisk jedné vrstvy natolik, aby extrudovaná vrstva stačila chladnout. Tom tisknul držáčky z materiálu PETG v barvě transparentní modrá od výrobce Filament Plasty Mladeč. Tomovo nastavení sliceru neznám, ale tyto držáčky jsem tisknul s nastavením výška vrstvy 0.2mm, 2 perimetry, 3 horní a 3 spodní plné výplně a přímočará výplň cca 25-30%. Z jiných filamentů jsem na tisk držáčků zkoušel třeba transparentní zelenou od Print With Smile nebo hnědou od Devil Design. Na jeden kus potřebujete necelé 3g materiálu, tj. kus vyjde na méně než 2 Kč a tisk jednoho držáčku trvá necelé půl hodiny.

Držák antény 80m na laminátový prut.

Řez držákem antény 80m.

Tomův držák antény 80m (tzv. korálek) na laminátový prut. (foto PPK)

 

Držák antény 80m. (foto PPK)

Držák antény 80m. (foto PPK)

Držáky antény 80m. (foto PPK)

 

Držák antény 2m na teleskop

Na jaře 2019 jsem dělal několik testů s tištěnými držáky pro uchycení na níže položená místa teleskopu, konkrétně mě zajímalo uchycení antény dispečinku, pojítka a antény vysílače 2m. Jako výchozí podklad pro nastavení průměrů držáků byly použity změřené velikosti jednotlivých dílů teleskopu, které mi poslal Jirka OK2BWN. Jsou shrnuty v následující tabulce.

Rozměry teleskopu
DílDélka [mm]Spodní průměr [mm]Horní průměr [mm]
17806.83.0
297014.58.0
3102519.816.0
4102524.521.5
5100028.026.0
693031.531.0
7115033.533.5

Zkoušel jsem několik držáků umístěných na horních čtyřech dílech, které byly pro tisk nastaveny tak, aby výškově vyšly do horní nebo spodní části těchto dílů. Držáky byly vysoké 30mm a v následující tabulce jsou uvedeny rozměry jejich kuželových otvorů pro prut (průměr otvoru dole a nahoře), předpokládaná poloha a skutečná změřená poloha na prutu. Poloha je měřena od horní strany daného dílu laminátu po spodní stranu držáku. Průměry otvorů jsou hodnoty zadané pro tisk.

Testovací držáky
DržákPrůměr spodní/horní [mm]Předpokládaná polohaZměřená poloha
27.2/7.0díl 1, 780mm shoradíl 1, 780mm shora
39.2/9.0díl 2, 130mm shoradíl 2, 170mm shora
414.6/14.4díl 2, 970mm shoradíl 2, 962mm shora
517.4/17.2díl 3, 330mm shoradíl 3, 300mm shora

Testovací držáky č.1 až 4 na laminátový prut. (foto PPK)

Testovací držák č.5 na laminátový prut. (foto PPK)

 

Nakonec jsem tisknul ještě 3 varianty držáku pro anténu 2m, který by byl umístěný ve spodní části 4. dílu teleskopu a anténa by na něj byla uchycena krátkým provázkem (cca 10cm) a tištěnou karabinkou (najdete ji o kus níže). Tyto tři varianty se lišily tím, jak daleko bylo uchycení antény od laminátu. Na přeboru v Babicích na podzim 2019 jsme tyto varianty držáku zkoušeli nasadit na několik laminátů a vyšlo z toho, že se poloha antény, co se výšky týče, mění minimálně, tj. bylo by to univerzálně použitelné na všechny lamináty bez nutnosti to na ně nějak speciálně pasovat, a jako nejvhodnější se jevila 2. varianta s nejdelším "nosem" - je potřeba anténu vystrčit dále od laminátu, aby spojení prvků antény 2m mělo prostor se horizontálně srovnat.

Na základě toho vznikla zatím poslední 4. verze, kde se držák posunul ještě asi o 3cm nahoru - cílem bylo o kousek prodloužit oko provázku tak, aby se dalo v případě rozlomení karabinky přetáhnout přes držák a uchytit tak nouzově anténu i bez karabinky. Počítal jsem, že na některé oblastce na jaře 2020 to pak vyzkouším v praxi, ale to už do toho hodil vidle covid, takže momentálně je to tak, jak to je. Držák by měl vyjít na 4. (prostřední) díl teleskopu asi 20cm nad jeho spodní konec a dole by mělo tedy zbýt asi 30cm koaxu.

Jako materiál pro tisk byl použit filament PETG v barvě transparentní modrá od Filament Plasty Mladeč. Nastavení sliceru je uvedeno v záhlaví souboru scad.

Držák antény 2m na laminátový prut.

Testovací držák antény 2m na laminátový prut, včetně karabinky. (foto PPK)

 

Karabinka pro držák antény 2m

K držáku antény 2m vzniknula tato karabinka, pomocí které se měla připevnit anténa 2m za svoje očko nahoře k oku uvázanému za držák. Tisk byl opět z materiálu PETG transparentní modrá od Filament PM. K jinému účelu jsem pak použil stejný 3D model pouze zvětšený ve sliceru na 120% tištěný z červeného PETG od Devil Design.

Karabinka.

Řez karabinkou.

Karabinka pro držák antény 2m. (foto PPK)

 

Karabinka zvětšená na 120%. (foto PPK)

Obě provedení karabinek. (foto PPK)

 

Naviják pro házedlo

Další díl, který se tisknul a nakonec v oddíle ROB i reálně využil, je naviják na nahazovací provázek antény. Vznikl původně vlastně jako součást vybavení pro stavbu závěsné antény pojítka (viz rozpěrka níže) a jeho počáteční verze vycházely z šestihranného profilu použitého právě na rozpěrku. Původní finální provedení mělo kromě profilu i trochu jiný tvar a rozměry a profil byl o něco slabší. Na jednom obrázku níže je zachycené - je to to jasně zelené provedení. Z něho vyrobené házedlo mělo také kratší provázek, protože bylo zamýšleno jen pro závěsku.

Na letním soustředění v roce 2019 jsem ukazoval Jirkovi OK2BWN tuto zelenou závěskovou variantu a domluvili jsme se, že by se mohly nějaké takovéto navijáčky natisknout na házedla k 2m a 80m vysílačům. Akorát Jirkův návrh byl, aby se udělaly o něco silnější. Navijáky dostaly nakonec osmihranný profil, byly lehce zesíleny a změnil se ještě trochu i jejich tvar.

Navijáky pro první várku házedel, která šla do reálného nasazení na podzimním soustředění v roce 2019, jsem tisknul z většiny na konci léta 2019 na dodělávající Anetě A8 s blbnoucím hotendem, kde jsem nebyl schopen delší dobu najít příčinu nepravidelného extrudování materiálu. Výtisky naslicované Slic3rPE byly dost špatné, ale nakonec jsem našel nastavení pro starou verzi Cury, kdy jí naslicované držáky se daly i s tím vadným hotendem tisknout. Pár kusů se pak už vyrábělo i na MK3S a slicovaly se PrusaSlicerem. Druhá várka z konce léta 2020 se dělala naopak skoro celá na MK3S a jen pár kusů se tisknulo na přestavěné A8, v té době ještě s MK8 extrudérem.

Jako materiál k tisku na oddílová házedla byl použit PETG v hnědé barvě od Devil Design. Na jeden naviják padne asi 16g materiálu, tj. použitý filament vyjde na zhruba necelých 10Kč, a tiskne se přibližně 1 hodinu a 40 minut.

Po vytištění a očistění od stringů byly navijáky ještě opatřeny maskovacím nástřikem, protože barva vytištěného PETG je poměrně lesklá. Použil jsem spreje Dupli-color Aerosol Art, nejprve byly navijáky skoro celé (ale ne úplně) nastříkány barvou v odstínu RAL8017 mat (chocolate brown) a následně byly nepravidelně a jen v části plochy přestříkány odstínem RAL9005 mat (deep black). Kompletní házedla pak tvoří kromě těchto navijáků ještě pozinkovaná karabina DIN5299 Form C o průměru 8 a délce 80mm a černá pletená šňůra 1.7mm z 8 pramenů polypropylenu s nosností 6kg v délce 16.66m (byla v balení na cívkách po 50m, tj. na jedno házedlo byla použita 1/3 cívky, to by mělo stačit na stavbu používaných antén 2m i 80m). Šňůra není na naviják přidělána napevno, ale je zachycena okem za háček ve střední části navijáku, a lze ji tak v případě potřeby snadno sundat.

Naviják.

Finální verze navijáku pro házedla. (foto PPK)

Finální verze navijáku pro házedla. (foto PPK)

 

Sada navijáků po nastříkání barvou připravená na sestavení házedel. (foto PPK)

Finální verze házedla, s navijákem v černé barvě. (foto PPK)

Testovací verze házedla s původním tenčím navijákem. (foto PPK)

 

Startovní kolečko

Využití 3D tisku na výrobu šablon na zakreslování startovního a cílového kolečka do map, se vyloženě nabízí. V našem oddíle ROB jsem se s prvními tištěnými kolečky potkal myslím na MČR v dubnu 2013 v Březině a mám pocit, že pocházely od Honzy Pavelky. Vzpomínám si, že se tenkráte diskutovalo kolem provedení, proč to má zespodu zvednutý okraj, zda to je nějaký nedostatek tisku. Nakonec bylo vysvětleno, že to je proto, že když je spodek na straně, kde se kolečko objíždí lihovou fixou, rovný, tak se barva z fixy natáhne do tenoučké spáry mezi kolečko a mapu a rozpije se do kaňky.

Tato podstatná informace mi za těch několik let vypadla z hlavy, takže když jsem si zkoušel v roce 2019 navrhnout a vytisknout svoje kolečko, tak jsem objevoval znovu Ameriku, protože samozřejmě první výtisk s rovným spodkem katastrofálně rozpíjel barvu pod sebe. Jak se říká - spára táhne. Pokud byste si někdo navrhoval svoje kolečko, nezapomeňte po obvodu, po kterém se bude obtahovat fixa, zespodu srazit hranu. Na kolečku, jehož model najdete o kousek níže, je sražená hrana po vnějším i vnitřním obvodu a částečně je zešikmený i okraj středové šipky. Nicméně pouze ze spodní strany, předpokládá se, že kolečko bude používáno nápisy směrem nahoru.

Model kolečka, který najdete níže, umí vytvořit obecně libovolné kolečko, zadává se měřítko a dvě vzdálenosti, které mají představovat poloměry vnitřního a vnějšího obvodu kolečka. Ale samořejmě pro některé kombinace by vyšlo kolečko tak veliké, že by se na běžné malé tiskárny nevešlo, nebo naopak tak titěrné, že by byl nápis na něm tryskou 0.4mm netisknutelný. A pokud je vnější obvod hodně veliký a vnitřní naopak hodně malý, tak je otázka, zda by se nehodilo udělat do kolečka nějaké odlehčovací otvory, díky kterým by se zkrátila doba tisku. V souboru jsou předpřipraveny čtyři typicky používané varianty koleček. Dvě varianty jsou pro měřítko 1:10000, druhé dvě pro 1:15000. Jedna varianta je vždy pro startovní kolečko 750m a druhá pro 500m, vždy v kombinaci s vnitřním kolečkem 400m. Na nápisy není použit standardní způsob OpenSCADu pro vytváření textů, ale pro dosažení plné kontroly nad tloušťkou čáry a rozměry znaků pro zajištění lepší tisknutelnosti menších velikostí nápisů je využit speciální vektorový font vytvářený z jednoduchých čar, který ale obsahuje jen znaky číslic 0 až 9 a pár dalších znaků potřebných pro nápisy na kolečku.

Kolečka jsem tisknul z materiálu PETG od Devil Design a byl použit dvoubarevný tisk po vrstvách na jednohlavé tiskárně s ruční výměnou, kdy základní barva kolečka je světlá, pro 4. a 3. vrstvu od vrchu se vymění filament a tyto se vytisknou v černé barvě, a poslední dvě vrstvy se tisknou po druhé výměně materiálu opět v původní světlé barvě. Přes tyto poslední dvě vrstvy jsou v 3D modelu udělány otvory ve tvaru nápisů, takže vizuální vjem shora jsou černé znaky na světlém pozadí. Určitou nevýhodou je, že materiál PETG je krapet průhledný i v netransparentní barvě, takže černý podklad pod posledními dvěma vrstvami způsobí, že jejich barva vypadá o něco tmavší než je barva kolečka zespodu. Žlutá kolečka 1:10000 500/400m na fotce níže mají na sobě ještě stopy červené barvy - tato není součástí výtisku, tyhle kolečka byla reálně použita na nočním ROB na letním soustředění 2020, jsou to stopy od fixy.

Startovní kolečko 1:10000 500/400m.

Startovní kolečko 1:10000 750/400m.

Startovní kolečko 1:15000 500/400m.

 

Startovní kolečko 1:15000 750/400m.

Startovní kolečko 500/400m 1:10000. (foto PPK)

Startovní kolečko 500/400m 1:15000. (foto PPK)

 

Rozpěrka závěsné antény pojítka

Pokud jako obsluha vysílače na velkých závodech nafasujete kvůli lepší dovolatelnosti k pojítku i závěsnou anténu, tak její součástí obvykle nejsou žádné propriety na její postavení. Nějaký provázek na zavěšení si s sebou člověk do lesa navíc vezme, ale na rozepření dvou spodních radiálů se počítá, že si obsluha na místě najde nějaký vhodný cca 1m dlouhý dřevěný klacek. Už se mi ale vícekráte stalo, že vhodný kus dřeva nikde v okolí kontroly nebyl a ztrácel jsem čas mouzováním po lese a hledáním něčeho použitelného, takže delší dobu jsem si už říkal, že by to chtělo si udělat nějakou opětovně použitelnou rozpěrku. 3D tisk se zde opět nabídnul jako nástroj vhodný pro vyrobení oček pro uchycení radiálů a spojovacích dílů rozpěrky, takže začátkem léta 2019 jsem si navrhnul a vytisknul potřebné díly a rozpěrku si vyrobil. A v reálu jsem ji pak poprvé použil na obsluze na Bílovických krpálech 2020.

Rozpěrka je zhruba 1m dlouhá a rozebíratelná na tři přibližně stejně dlouhé části. Skládá se ze sedmi dílů. Dva jsou koncová očka, za která se uchytí radiály antény, další dva jsou spojky a zbytek tvoří tři stejně dlouhé tyčky. Na tyčky byla použita modelářská uhlíková tyčka o průměru 3mm a délce 1m (tyčku ze skelného laminátu zrovna neměli a výhoda je černá barva karbonového dílu). Tato se rozdělí na tři stejně dlouhé díly. Při dělení pozor na roztřepení konců, karbonová vlákna se zapíchají do kůže ještě nepříjemněji než skelná vlákna z klasického laminátu. Tyčku jsem proto neřezal, ale přepiloval jehlovým pilníkem. Doporučuji použít diamantový, obyčejný se mi dost rychle začal tupit. Očka a spojky jsem na tyčky nasadil tak, aby volné konce tyček, které se budou ze spojek vytahovat při rozebírání, byly původní nepřepilovávané konce tyčky. Použil jsem uspořádání - jeden krajní díl tyčka s očkem a spojkou, druhý krajní díl tyčka s očkem a střední díl tyčka se spojkou. Důvod byl, že očko je kratší než spojka, takže díl s očkem a spojkou je kratší než díl se dvěma spojkami. Nicméně pokud by někdo chtěl toto vyrábět ve více kusech pro nasazení na více kontrolách, tak by asi bylo lepší udělat krajní díly stejné, tedy jako tyčky s jedním očkem, a střední díl mít se dvěma spojkami - pak by byly krajní díly výrobně shodné a při poškození díky záměnnosti i snadněji nahraditelné.

Tištěné díly byly vyrobeny z materiálu PETG od firmy Devil Design. Je potřeba si rozměry 3D modelu případně dostavit tak, aby u rozebíratelných stran šly tyčky do spojovacích částí nasunout bez nějakého většího násilí a spoj šel i stejně dobře rozebrat. Abych si nemusel u tyček označovat, které strany jsou určeny pro rozebírání a které ne, tak jsem očka i spojky na tyčky v místě nerozebíratelných spojů zafixoval smršťovacími bužírkami s lepidlem a rozebíratelné části tištěných dílů ještě zvenku zpevnil finálním přetažením smršťovací bužírkou bez lepidla.

Ještě poznámka k vodivosti uhlíkové tyčky - ty tři tyčky o délce 1/3m jsou ve spojovacích dílech od sebe odizolovány tenkou přepážkou.

Příchytka rozpěrky.

Řez příchytkou rozpěrky.

Spojka rozpěrky.

 

Řez spojkou rozpěrky.

Tištěné díly pro rozpěrku závěsné antény. (foto PPK)

Třídílná rozpěrka závěsné antény. (foto PPK)

 

Zpevnění spojů rozpěrky pomocí smršťovačky plněné lepidlem. (foto PPK)

Zpevnění spojů rozpěrky pomocí smršťovačky plněné lepidlem. (foto PPK)

 

Návlek banánku WK459xx

Jeden z banánků, který se používá na anténách pro pásmo 80m u liškových vysílačů, je typ WK459xx z produkce dřívější Tesly Jihlava. Ačkoliv tento banánek považuji za jeden z nejlepších letovacích banánků, co znám, a je můj velmi oblíbený (akorát montáž a demontáž jeho třetího dílu - ohebné šedé vývodky kabelu - vyžaduje použití značné dávky hrubého násilí), tak podobně jako u jiných banánků v provedení, kdy se plastový obal šroubuje na vlastní kovové tělo banánku, má obal tendenci se při běžném používání na závitu uvolnit a případně i z dříku spadnout. Při stavbě liškových vysílačů jsem se s banánkem bez plastového dílu už párkráte v lese potkal (pokud vám kryt sešroubovaný na kraj při vytahování věcí ze žebradla odletí, tak si toho ani nevšimnete a už ho nenajdete) a člověk si pak při instalaci hlavně u bezobslužných vysílačů musí dávat pozor, aby se anténní vývod nezkratoval třeba s obalem vysílače. Nejlepší by bylo ho hned na místě nahradit, ale zrovna tento typ banánku se už nevyrábí a zbytky dřívější produkce se doprodávají za ceny kolem 30Kč apod., takže nosit toho po lese pár kusů jen tak se mi nechce.

Po Bílovických krpálech 2020, kde jsem měl u antény zase jednou banánek bez krytu, jsem si ten plastový díl zkusil namodelovat a vytisknout a jde to bez problémů. Samotný závit je běžný M6x1. Návlek banánku jsem tisknul z černého PETG od Devil Design, jeden kus se tiskne asi čtvrt hodiny a spotřebuje se na něj kolem 1.3g materiálu, takže náklady na filament jsou méně než 1Kč. Měl jsem poněkud obavy, zda se vytištěný díl nebude lámat po vrstvách, ale vykazoval naopak značnou odolnost - při testování různých korekcí průměru závitu se mi někdy při příliš malé vůli podařilo plastový návlek na kovovém těle zakousnout tak, že jsem ho musel dolů dostávat násilím pomocí kleští s velkými ostrými zuby (na fotce níže je vidět, jak je kovové tělo banánku od těch kleští sedřené), a plastový díl, který jsem držel taktéž zubatými kleštěmi, při tomto namáhání nepraskl.

Model 3D banánku v OpenSCADu používá moji knihovnu závitů, odkaz na ni je uveden níže a její podrobnější popis najdete na stránce s ostatními modely pro 3D tisk.

Původní plastový návlek banánku WK45901. (foto PPK)

Návlek banánku.

Návlek banánku.

 

Řez návlekem banánku.

Vytištěné náhradní návleky banánku. (foto PPK)

Vytištěné (černé) a původní (červený) návlek banánku. (foto PPK)

 

Vytištěný návlek banánku. (foto PPK)

 

Ceny

3D tisk se běžně používá na výrobu různých dekorativních předmětů, takže se nabízí i možnost využít jej např. pro tisk upomínkových cen ze závodů. Zkoušel jsem něco takového vyrobit na noční závod na letním soustředění v roce 2020, nápad byl vytisknout malé lištičky z luminiscenčního materiálu. Realizace byla nakonec poněkud nervní. Když na výrobu bylo ještě dost času, tak mi začátkem léta odešel na tiskárně hotend a na prodejně v Brně navíc nebyl skladem filament, který jsem chtěl použít, takže jsem to hodil celé za hlavu. A když byla tiskárna opravená a filament skladem a já se k původní myšlence vrátil, tak už byl srpen a do soustředění zbývalo posledních 5 dnů. Nakonec se potřebných několik desítek kusů podařilo do pátku vytisknout, takže kdo na soustředění běžel noční lišku a umístil se ve své kategorii na prvních 3 pozicích, tak si možná vzpomene na malou bílou lištičku, co se tam rozdávala, a která po nasvícení zeleně zářila.

Lištička

Lištička byla tisknuta z materiálu PLA glow do firmy Smartfil. Samotnou lištičku jsem jako 3D model nenavrhoval, je to jeden z modelů lišek, co jsem našel různě na webu, a který se mi nejvíce líbil a současně vypadal, že půjde rozumně naslicovat a tisknout. Konkrétně se jednalo o sadu modelů lucky_fox_pendants, ze které jsem použil soubor lucky_fox_2_pendant_v2.stl. Pro tisk byl model v Prusasliceru zmenšen na 60% a použil jsem nastavení stejné jako pro Prusa PLA v kombinaci s 0.2mm Quality MK3, 2 perimetry, 5 vrchních a 4 spodní plné vrstvy a přímočará výplň 30%. Tisk jednoho kusu trval asi půl hodiny.

Lištička ve sliceru - oranžově původní velikost, zeleně velikost 60% použitá pro tisk.

Lištička z luminiscenčního PLA. (foto PPK)

Lištička z luminiscenčního PLA ve tmě po předchozím nasvícení. (foto PPK)

 

Lampiónek

Současně jsem pro stejný účel zkoušel ještě v OpenSCADu navrhnout a pak vytisknout malé lampiónky, ale protože měly méně materiálu ve stěnách, tak svítily dosti slabě, a tak jsem jich udělal jen pár kusů a pak se zaměřil na tisk výše zmíněných lištiček, obojí se v těch pár dnech na jedné tiskárně vyrábět nedalo.

Lampiónky jsou tedy ze stejného materiálu PLA glow Smartfil a podklady k nim jsou uvedeny níže. Tisknou se "vzhůru nohama", čímž se člověk zbaví potřeby použít podpory ve střední části a ve stěnách nevzniknou mosty.

Lampiónek.

Lampiónek z luminiscenčního PLA. (foto PPK)

 

A úplně na závěr - pokud byste toužili vytisknout si třeba kleště na označování průchodu přes kontrolu, tak na webu se dají najít třeba tyto Orienteering Control Punches.

Nahoru