Skip navigation

OK2RKB | ENG · GER · RUS · FRA · POL · HUN | Main · IE+ · IE- · Prn · Pda · CSSoff

OK2PPK » Info » Radioamatérské vysílání | ---

Radioamatérské vysílání

Tato stránka je určena těm z vás, kdo jste na tento web zabrousili spíše náhodou, a nemáte ponětí, co to radioamatérské vysílání je, a chtěli byste se o něm něco dozvědět.

Radioamatérský sport představuje zájmovou činnost, při níž je klíčovým faktorem bezdrátový přenos informací. Podstatou této činnosti je tedy možnost rozšiřovat si nejen teoreticky, ale i prakticky znalosti a dovednosti v oblasti výroby, šíření a příjmu elektromagnetických vln.

Již v prvopočátcích lidského poznání šíření radiových vln se kromě státních a komerčních subjektů o tento fenomén začali zajímat i další nadšenci na amatérské bázi, a díky svým experimentům často nalézali nové možnosti bezdrátové komunikace. S rozšiřujícím se využitím rádiové komunikace v oblasti letecké a námořní dopravy se amatéři také stali další složkou, která byla schopna zachytit tísňová volání, a popř. mohli zajistit svými prostředky komunikaci v nouzových podmínkách, kdy jiné formy přepravy zpráv selhaly.

Díky svému přínosu pro poznání si radioamatéři postupně vydobyli na státních správách v elektromagnetickém spektru jeho malé úseky, které byly přiděleny přednostně pro jejich nekomerční využití. Tyto úseky jsou rozloženy tak, že pokrývají oblasti kmitočtů od dlouhých vln kolem 135 kHz až po extrémně krátké vlny kolem 250 GHz, a umožňují tak experimentovat vpodstatě v celé šíři využívaného spektra. Přidělování kmitočtů je navíc celosvětově koordinované, takže přidělené úseky spektra, tzv. radioamatérská pásma, se mezi různými státy alespoň částečně překrývají. Díky tomu mohou radioamatéři zkoumat šíření elmg. spektra na celé zeměkouli i v její blízkosti.

Radioamatérská činnost je vykonávána na základě individuálních licencí pro její provozování, které vydávají tím pověřené státní instituce. Po složení zkoušek z oblasti související techniky a provozu obdrží žadatel povolení a je mu přidělen na celém světě jedinečný volací znak, kterým se musí při provozu na radioamatérských pásmech identifikovat.

Při vysílání je dnes běžné používání výpočetní techniky. (OK2RKB, 2013, Libor OK2ZO na KV ze Stolové hory při spojení pro diplom OK Flóra a fauna. (foto PPK)

Radioamatérské vysílání v sobě zahrnuje spoustu dílčích činností, na které se jedinec může zaměřit a dále se v nich rozvíjet. Pro vysílání potřebujete komunikační zařízení, antény a medium, kterým se mezi dvěma body elektromagnetické záření přenese. Můžete se tedy zabývat třeba výrobou vysílačů, přijímačů, zlepšováním jejich parametrů, výrobou předzesilovačů, koncových stupňů, problematikou anténních napáječů, experimentováním s různými typy antén a anténních soustav a s jejich navrhováním. Můžete se zabývat zkoumáním způsobů šíření elektromagnetických vln, kdy např. vliv slunečního záření, ohyb a odraz vln na různých překážkách, vliv ionosféry a různé fenomény jako sporadická vrstva Es, tropopodmínky, využití polární záře, odrazu od měsíce, odrazu od meteoritických stop, ohybu na kapkách v bouřkových mracích apod., skýtají spousty výzev k rozšiřování vědomostí.

Radiomatérské vysílání je také o vzájemné komunikaci, o přenosu informací. Lze se tedy zabývat zkoumáním různých způsobů, jak informace přenést - různé druhy modulace, telegrafní provoz, nové digitální způsoby přenosu, přenos obrazu. Pro nové druhy komunikace je potřeba vyvíjet adekvátní software pro počítače. Výpočetní technika se také používá pro vedení agendy o spojeních a pro usnadnění zápisu spojení při soutěžích. Samozřejmě bokem nestojí ani internet, nebo obecně využití datových sítí pro vzájemnou domluvu, kdy se využívá možnosti navzájem koordinovat experimenty v oblasti bezdrátového přenosu právě za pomoci komunikace po vedlejším kanále vybudovaném mezi oběma místy pomocí datové sítě, např. chat, dxcluster apod. Radioamatérské vysílání už proniklo i do Vesmíru - ať už se jedná o provozování speciálních radioamatérských družic na oběžných dráhách kolem Země, nebo radioamatérské vysílání z orbitálních stanic Mir a ISS.

Když mluvíme o radioamatérském vysílání jako o sportu, tak tím je naznačeno, že se nejedná jen o experimentování, ale i o vzájemné soutěžení mezi amatéry v nějakých disciplínách. Uskutečněná spojení mezi sebou si radioamatéři potvrzují např. pomocí tradičních QSL lístku (dnes již i elektronických), kterými navzájem vydají prohlášení, že spojení s tou a s tou stanicí bylo navázáno za takových a takových podmínek. A můžete pak třeba sbírat tato potvrzení pro různé radioamatérské diplomy, třeba že uděláte spojení z X rozhleden, se všemi zeměmi, se členy nějakého klubu apod. Získání diplomů je většinou spíše dlouhodobá a systematická činnost.

Vysílání na mikrovlnných pásmech (OK2RKB, UHF závod 2011, Stolová hora, pásma 1.3 až 10GHz). (foto PPK)

Pro rychlé poměření sil se můžete zúčastnit některého radioamatérského závodu. Cílem je navázat spojení s ostatními amatéry za podmínek vyhlášených pro daný závod. Každé spojení s protistanicí se podle podmínek závodu ohodnotí body a kdo jich má nejvíce je vítěz. Kritéria jsou různá, na VKV to bývá velmi často 1 bod za 1 km překlenuté vzdálenosti, na KV vzhledem k větší dosažitelné vzdálenosti, to může být třeba 1 bod za spojení do okolních zemích, více bodů za spojení do vzdálenějších regionů a často se využívají tzv. násobiče, třeba počet zemí, se kterými bylo navázáno spojení apod. Výsledky z vybraných závodů se mohou také sčítat a mohou pak být vyhodnoceny třeba za celý rok v rámci nějaké dlouhodobější soutěže.

Navázat spojení s některými místy na zemi může být problematické, protože nejsou třeba trvale obydlená a nebo jsou obtížně dostupná. Do takovýchto míst pořádají radioamatéři tzv. expedice, při nichž navazují velké množství spojení s těmi, kdo mají zájem o uskutečnění spojení.

Část radioamatérů se sdružuje do radioklubů. Tyto pak mohou získat speciální volací znak, a v soutěžích pod ním mohou členové radioklubu spojit své síly a závodit v kategorii stanic obsluhovaných více operátory. Sdružování do radioklubů ale není povinné, je to svobodná volba každého radioamatéra. Radiokluby představují určitou možnost, jak případně pracovat s mládeží a předávat zkušenosti dalším generacím radioamatérů, v dřívějších dobách to byla běžná náplň činnosti radioklubů.

Radioamatérské vysílání je tedy koníček, při kterém se můžete zabývat jak konstrukcí komunikačních zařízení, tak jejich provozováním, a své znalosti si můžete poměřovat s ostatními radioamatéry v soutěžích. Typicky při vysílání na VKV nebo při expedičním provozu se navíc vysílání kombinuje s outdoorovými aktivitami.

V České republice je správou kmitočtového spektra pověřen Český telekomunikační úřad. Zájemce o radioamatérské vysílání musí před zkušební komisí určenou ČTÚ prokázat technické a provozní znalosti, a po úspěšném složení zkoušek je mu vystaven průkaz operátora. Po jeho získání pak může požádat o individuální oprávnění k využití radioamatérských kmitočtů, a v rámci tohoto oprávnění je mu přidělen volací znak. Toto oprávnění má omezenou platnost (nyní 5 let), po jejím uplynutí se musí jeho platnost obnovit podáním žádosti na ČTÚ. Úkony, které souvisí se získáním radioamatérského oprávnění, nejsou bezplatné, žadatel musí uhradit předepsané správní poplatky. Nejdůležitější právní předpisy, které upravují radioamatérské činnosti, jsou zákon č.127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a související vyhlášky (především vyhl. 153 až 157/2005 Sb.). Národní kmitočtová tabulka je pak uvedena ve vyhlášce č.105/2010 Sb. o plánu přidělení kmitočtových pásem. Na mezinárodní úrovni je dále využití kmitočtového spektra koordinováno pod hlavičkou OSN prostřednictvím Mezinárodní telekomunikační unie (ITU).

Radioamatérské oprávnění, ukázka strany 1. (foto PPK)

Radioamatérské oprávnění, ukázka strany 2. (foto PPK)

Průkaz operátora, ukázka strany 1. (foto PPK)

Průkaz operátora, ukázka strany 2. (foto PPK)

Část radioamatérů v jednotlivých zemích se dále sdružuje do národních organizací (v ČR např. Český Radioklub), a národní organizace se dále sdružují do Mezinárodní radioamatérské unie (IARU). V rámci IARU patříme do tzv. regionu 1 spolu s dalšími zeměmi Evropy, Afriky, Středního východu a Severní Asie.

Řadu základních informací o radioamatérském vysílání včetně popisu jak získat licenci na vysílání a souhrnu právních předpisů souvisejících s naším koníčkem lze najít na výše uvedeném webu ČRK. Z dalších českých webů s touto tématikou nelze nepřipomenout především stránky radioklubu OK2KKW s velice kvalitními informacemi o technice a provozu především na VKV a vyšších pásmech a často i velmi ostrými diskuzemi, a třeba stránky OK1IF, kde zase najdete kromě jiného i řadu úvah a zkušeností z provozu s malým výkonem na pásmech KV. A pro úplnost doplňuji, že ČRK není jedinou organizací, ve které by se v naší republice radioamatéři sdružovali, hledáte-li alternativu podívejte se např. na web Českomoravských amatérů vysílačů.

Nahoru