Skip navigation

OK2RKB | ENG · GER · RUS · FRA · POL · HUN · SPA | Main · Pos · Neg · IE+ · IE- · Prn · Pda · CSSoff

OK2PPK » Texty » Technika a provoz » Různé modely pro 3D tisk | ---

Modely pro 3D tisk

Různé modely a knihovny

Modely a knihovny dílů na této stránce byly vytvořeny v OpenSCADu (typicky ve verzi 2019.5). Slicovány byly následně vesměs v Slic3rPE nebo PrusaSliceru a tisknuty na upravené A8 nebo MK3S s tryskou 0.4mm. Tomu odpovídají případné poznámky k nastavení tisku, které jsou většinou uvedeny v záhlaví SCAD souborů. U jednotlivých ukázek modelů je zde obvykle uveden kompletní zdrojový soubor SCAD pro OpenSCAD, vyrenderovaný povrch v STL, a následně i export do formátů CSG, 3MF, AMF a OFF (pro tisk bylo použito STL a ostatní formáty byly pouze vytvořeny a nebylo testováno, zda jdou otevřít a jsou vpořádku). S výjimkou zdrojových souborů jsou ostatní sbaleny ZIPem. Soubory GCODE zde neuvádím, protože jsou závislé na vlastnostech konkrétní tiskárny a použitého filamentu.

Jak jsem uvedl výše, základní nastavení tisku jako perimetry, vrstvy apod. jsou obvykle uvedeny v poznámkách v záhlaví SCAD souborů u jednotlivých modelů. Mnohá jiná nastavení jako třeba rychlosti, šířky extruze atd. ponechávám při tisku na MK3S většinou na výchozích hodnotách přednastavených v PrusaSliceru. Pro ty, kdo používají jiný slicer, jsou níže uvedeny printscreeny mnou obvykle použitého nastavení parametrů v PrusaSliceru pro tisk z PETG na MK3S.

Obsah:

Knihovny dílů pro OpenSCAD

Některé opakovaně využívané části konstrukcí je rozumné si v OpenSCADu uložit do externích souborů a používat je jako "knihovny dílů". Tady je několik knihoven, které jsem si pro svoji potřebu vytvořil.

Knihovna metrických a trubkových závitů (+ hlav šroubů a těles matic)

Vytvoření závitů není v OpenSCADu triviální a vede obvykle na složité konstrukce s hodně dlouhou dobou generování náhledu i renderování povrchu. Zkoušel jsem několik knihoven, které jsem našel, a nakonec mi svižností nejvíce vyhovovala knihovna metrických závitů threads-library-by-cuiso-v1.scadod autora Cuiso. Nicméně potřeboval jsem pak jednoho dne kromě metrických závitů vyrobit i trubkové, a tak jsem prolezl strojnické tabulky a různé normy a napsal si na závity svoji vlastní knihovnu. Používá stejný základní princip jako výše uvedená, tj. obalování degenerovaných polyhedronů, ale liší se dílčími výpočty profilu závitu - když jsem si porovnal profil závitu ve výše uvedené knihovně s normami, tak tam podle mě byly místy poněkud odchylky ve výpočtech. Nicméně profil závitu je v mé knihovně i tak zjednodušený, protože princip vytváření závitu obalováním umožňuje použít profil pouze s určitými vlastnostmi.

Knihova závitů ve verzi 3 umožňuje vytvořit základ metrického i trubkového závitu pro šroub i matici včetně ošetření výběhu závitu, a současně obsahuje tabulky s často používanými průměry a stoupáními. Maticový závit se vytváří jako jeho doplněk, který si uživatel následně odečte od základního tělesa matice.

Když už jsem strávil nějaký čas nad studiem norem, tak ke knihovně závitů vznikla následně ještě druhá knihovna, která pomáhá např. s vytvářením hlav šroubů a těles matic. Obsahuje opět tabulky některých často používaných rozměrů a to jak podle ISO, tak i podle DIN.

Třetí knihovna, kterou sem přidávám, je lib-ppk-vhole4. Je to obecné řešení pro vytvoření přechodu ze spodního většího válcového nebo třeba šestibokého otvoru na horní menší válcový tak, aby se spodní perimetry horního otvoru měly při FFF 3D tisku kam přichytit. Tj. typický otvor pro šroub se zapuštěnou hlavou ze spodní strany nebo otvor pro matici zalisovanou ze spodní strany, do které se shora skrze tištěný objekt zašroubuje šroub.

Upozorňuji ještě jednou, že z principu jejich vytváření jsou profily závitů zjednodušené. Dále se předpokládá, že při FFF 3D tisku bude osa závitu orientována svisle. Vytištěný závit bude v závislosti na průměru trysky a výšce vrstvy částečně deformovaný v důsledku nedokonale tisknutého převisu, který vytváří spodní strana závitu. Je potřeba si podle toho, zda závit má pasovat na další stejným způsobem tištěný závit nebo na normální přesně vyrobený závit, odladit korekce rozměrů tištěného závitu, a případně dle potřeby závit ještě i finálně dotvarovat jeho protažením závitníkem/závitovým očkem.

Moduly pro vytvoření závitu šroubu a matice mají parametr umožňující modifikovat průměr závitu. Je to z toho důvodu, že pak lze pro závit zadat průměr dle normy, ke kterému se z tabulek automaticky určí odpovídající stoupání, průměr závitu je následně změněn o korekční hodnotu, ale stoupání již zůstane zachováno.

Ještě jedno upozornění - pokud po otevření modelu spustíte rovnou renderování (F6), obdržíte na konzoli hromadu hlášení "PolySet has nonplanar faces. Attempting alternate construction". Nicméně objekt se vyrenderuje vpořádku. Pokud napřed spustíte zobrazení přes F5 a až poté renderování přes F6, tak se tato hlášení neobjeví. Popsaný způsob vytváření závitů s degenerovanými polyhedrony jsem zkoušel v OpenSCADu v2019.5 a v2015.03-2, jestli to jde použít i ve starších verzích nebo to půjde i ve verzích novějších, nevím. Doplněno 8.2.21 - ve verzi 2021.01, která se objevila před pár dny, to už přes takto zadané polyhedrony vytvářet nelze (použijte knihovnu v4 nebo v4d, viz níže).

Způsob vytváření závitů v této knihovně je ukázán na následujících obrázcích. Principem je, že se po šroubovici rozmístí 2D profily závitu a tyto se obalí pomocí hull(). Ale v OpenSCADu nejde s 2D objekty pracovat libovolně v prostoru, ale pouze v rovině X-Y. Toto lze obejít tím, že se vytvoří degenerovaný polyhedron, který má nadefinovanou pouze jednu stěnu, a takovéto polyhedrony je hull() schopen obalit.

Princip tvorby závitu. Neobalené polyhedrony.

Princip tvorby závitu. Půlzávit z obalených polyhedronů.

Princip tvorby závitu. Půlzávit.

Použití hull() ale znamená, že obalovaný tvar nesmí mít nikde část tvořící výduť, jinak je při obalování překryta. Tím je limitován tvar profilu závitu, který lze takto obalovat, ale i délka závitu vzniklého najednou a i maximální stoupání závitu. A roli v tom má i počet úseků, ze kterých lze takto závit interpolovat. Obalit lze najednou nejvýše polovinu závitu, tj. celý závit se vytváří z dílčích půlzávitů.

Princip tvorby závitu. Jeden závit složený ze dvou půlzávitů.

Omezení ve tvaru profilu se obchází tím, že se vnitřní seříznutí nahradí následným dotvarováním válcem. Překrytí profilu závitu při příliš velkém stoupání je ukázáno na následujících obrázcích. Pokud je stoupání ještě použitelné, tak je na obrázku vidět, že profil závitu je při obalení zachován.

Princip tvorby závitu. Profil závitu vpořádku, nedošlo k jeho překrytí.

Princip tvorby závitu. Profil závitu vpořádku, nedošlo k jeho překrytí.

Pokud se stoupání příliš zvětší, tak na sebe začnou "vidět" body nesousedících profilů a po obalení je část závitu zdeformována překrytím původního tvaru profilu.

Princip tvorby závitu. Příliš velké stoupání, při obalování došlo k překrytí profilu závitu.

Princip tvorby závitu. Příliš velké stoupání, při obalování došlo k překrytí profilu závitu.

Při pokusech se závity jsem zkoušel nahradit postup obalování degenerovaných polyhedronů i jiným postupem, kdy jsem závit interpoloval na sebe navazujícími malými úseky tvořenými plně definovanými polyhedrony bez nutnosti je následně obalovat, ale při testech mi tento způsob vyšel pomalejší.

Knihovna závitů v4

Vzhledem k tomu, že ve verzi OpenSCADu 2021.01 již nebylo možné dále používat pro vytvoření závitů výše popsaný princip s obalováním polyhedronů s jedinou nadefinovanou stěnou, a skládání z navazujících malých těles rozmístěných po šroubovici se mi také neosvědčilo, tak jsem zkusil celý závit vytvořit jako jediný polyhedron. Tento princip je použit v knihovně závitů v4 a u jednoduchých těles se závity je oproti knihovně v3 rychlejší asi o necelou polovinu času při renderování povrchu a zhruba 2x až 3x při generování náhledu (berte tyto údaje jako silně orientační, stačí třeba vytvořit složitější těleso s několika závitovými dírami a generování náhledu se stejně natáhne na neúnosnou hodnotu a OpenSCAD vpodstatě zatuhne).

Knihovna v4 je určena pro OpenSCAD v2019.05 nebo v2021.01. Pro použití s v2015.03-2 je potřeba provést úpravy popsané v poznámce na konci knihovny (přidávám sem i verzi označenou jako "old", která má tyto změny v sobě již udělané, ale se starší verzí OpenSCADu nelze používat automatické přepínání náhledu). Verze v4 knihovny vytváří závit rozměrově shodný s v3 (je jen jinak natočený svým počátkem) a i rozhraní zůstalo s v3 kompatibilní, takže ji je možné použít jako přímou náhradu. Nicméně ve v4 přibyly některé drobnosti, které starší verze neuměla - pro zrychlení práce s náhledy je možné přepínat mezi zjednodušeným a plným tvarem závitu, je možné přímo vytvářet i levotočivé závity, lze použít automatickou korekci velkého průměru závitu (na principu vepsaná/opsaná kružnice mnohoúhelníku) a díky absenci obalování pomocí hull() již není pro dodržení profilu závitu kritické jeho stoupání nebo počet úseků, ze kterých je interpolován. Interní modul vytvářející základ závitu v podobě jednoho polyhedronu není vázán jen na metrické a trubkové závity této knihovny, ale pracuje s obecným profilem závitu, který může být i jiný.

Závit pro matici je v knihovně v4 opět vytvářen jako těleso závitu, které se musí následně odečíst od tělesa vlastní matice.

Knihovna v4. Kompletní závit šroubu.

Knihovna v4. Kompletní závit matice.

Princip vytváření závitu v knihovně v4 je založen na sestavení jednoho kompletního polyhedronu s trojúhelníkovým profilem závitu, který je následně nejprve sjednocen s rotačním tělesem, které ořízne profil závitu na vnitřním průměru a u matice současně připraví případné výběhy závitu, a následně je s výsledným objektem proveden průnik s druhým rotačním tělesem, které vyřízne požadovanou výšku závitu, ořízne profil závitu na vnějším průměru a u šroubu seřízne případné výběhy závitu.

Knihovna v4. Základ závitu je vytvořený jako jeden polyhedron.

Knihovna v4. Těleso dotvarovávající průnikem závit a u šroubu i výběhy.

Knihovna v4. Těleso dotvarovávající sjednocením závit a u matice i výběhy.

Samotný polyhedron tvořící základ závitu je protažen o 1 závit pod požadovaný začátek závitu (kvůli "doříznutí" závitu až do konce, směrem nahoru se závit nepřidává, protože díky posunutí konce o stoupání závitu je tam už potřebná část závitu přidaná) a zespodu i shora je na čelech zakončen pomocnými vrchlíky, které uzavřou polyhedron. Obvodová stěna je pak vytvářena z čtyřúhelníků mezi body sousedících profilů závitu pootočených proti sobě o 1 dílek šroubovice.

Knihovna v4. Obvodová stěna polyhedronu závitu.

Knihovna v4. Pomocné vrchlíky uzavírající polyhedron na čelech.

Pomocné vrchlíky polyhedronu, trojúhelníkový profil závitu a ořezávání profilu závitu a tvarování výběhů pomocnými tělesy bylo použito proto, že jsem řešil, zda bude lepší snažit se vypočítat celý polyhedron nebo přenechat část výpočtů na vnitřních rutinách OpenSCADu. Bylo by nutné řešit průnik závitu a povrchu kuželu a spočítat pro něj všechny nové vrcholy a popsat všechny vzniklé stěny, což s konstantními pseudoproměnnými v OpenSCADu není moc zábava, a u ořezávání profilu jsem zase narážel na návaznost úseků závitu nad sebou, kde vycházela potřeba řešit sloučení části stěn apod. Takže mi vyšlo, že bude jednodušší polyhedron udělat co nejvíce zjednodušený a část výpočtů nechat raději na OpenSCADu a jeho vnitřnostech.

Knihovna v4d je shodná s knihovnou v4, pouze je v ní operace intersection v modulu lscrew_thread() nahrazena operací difference. Zkoušel jsem dodatečně, jak velký vliv má použití tohoto průniku na rychlost vytváření náhledu u závitových děr oproti použití rozdílu, a vliv není zanedbatelný, s diferencí je při více otvorech rychlost práce s náhledem výrazně vyšší.

Knihovna závitů v5

U knihovny závitů v4 jsem narazil u jednoho maticového metrického závitu při slicování v PrusaSliceru na problém, kdy se model sice po načtení zobrazil správně jako matice a nebyla hlášena žádná chyba, ale následně se naslicoval jako šroub. Viz obrázky níže, vlevo je požadovaný tvar modelu a vpravo výsledek po naslicování. Ve Slic3rPE anebo v Cuře se přitom objekt naslicoval správně. Stejný problém se projevil i při použití variant knihovny v4-old a v4d, naopak při použití verze knihovny závitů v3 se objekt naslicoval i v PrusaSliceru správně.

Chyba v knihovně v4. Model po načtení do sliceru vypadá zdánlivě vpořádku.

Chyba v knihovně v4. Po naslicování se místo matice vytvoří šroub.

Při hledání chyby, která toto způsobuje, jsem pak zjistil, že při určitém nastavení parametrů závitu se u varianty knihovny 4d nad závitem zobrazí jakýsi artefakt visící ve vzduchu nad ním, viz obrázek níže. Chyba byla v modulu lscrew_thread() a spočívala v tom, že na ořez závitu se použilo těleso se zadanou výškou závitu místo jeho skutečné výšky - výchozí polyhedron závitu je totiž delší než zadaná délka, je aproximovaný celistvým počtem úseků zaokrouhleným nahoru. Poslední úsek tedy končí nad zadanou výškou a na správnou se následně teprve ořízne. A vnější rozměr ořezového tělesa musí obsáhnout i toto prodloužení závitu - u varianty v4d, kde se průnik těles nahrazuje rozdílem, se toto těleso odečítá od polyhedronu závitu, musí tedy obsáhnout všechny odřezávané části.

Chyba v knihovně v4. Artefakt nad tělesem závitu.

Při opravě výše uvedené chyby jsem ještě našel, že v modulu lscrew_primarythread() je pro určení středního bodu horního vrchlíku také použita chybně zadaná délka závitu místo skutečné. Tato druhá chyba, která se už týkala obou variant knihovny v4 i v4d, už teoreticky neměla mít nějaký negativní dopad na správný tvar výsledného závitu, nicméně opravil jsem ji také, měl jsem obavy z toho, jak se při průnicích a rozdílech těles projeví střední bod vrchlíku, když bude ležet na povrchu druhého tělesa vstupujícího do logické operace mezi tělesy v OpenSCADu.

Oprava výše uvedených dvou chyb ale neodstranila problém s chybným slicováním matice. Jeho příčina byla ve stavu, kdy vnější ořezový průměr závitu byl shodný s vnějším průměrem výchozího polyhedronu závitu, což nastávalo pouze u závitu pro metrickou matici. Tělesa, která spolu následně vstupovala do operace průniku nebo rozdílu, se spolu dotýkala v povrchu na tomto průměru, a ikdyž výsledkem nebyla v OpenSCADu žádná viditelná chyba povrchu, tak když se následně výsledné těleso odečetlo od jiného s cílem získat maticovou díru, tak ikdyž vzhledově byl výsledek vpořádku, tak PrusaSlicer ho nedokázal správně naslicovat, pouze ho správně zobrazil. Vzniklý model STL jsem nezkoumal, co přesně je v něm špatně. Opravu jsem udělal obdobně jako v jiných případech v OpenSCADu, kdy vzniká nějaký problém na hraničních površích při logických operacích mezi tělesy - posunul jsem povrch ořezového tělesa kousek bokem, konkrétně jsem (pouze pro metrický maticový závit) zvětšil ořezový průměr o 0.001mm. Problém se slicováním se pak již v PrusaSliceru neobjevil.

Níže je verze knihovny závitů v5 s opravenými problémy zjištěnými u v4, včetně varianty v5d, kde je opět při ořezu nahrazena operace průniku pomocí rozdílu, a varianty v5-old, která je upravená pro použití ve starší verzi OpenSCADu.

Následuje několik ukázek modelů vytvořených s použitím knihovny závitů v3. Výtisky dle nich jsem prováděl z materiálu PETG. Příklady by měly bez problémů fungovat i s knihovnou v5 (resp. v5d).

Šroub M6x12 se sníženou hlavou

První příklad - šroub M6 délky 12mm s výškou hlavy sníženou na 3.5mm. Tento šroub jsem reálně použil u držáků do leptací vany.

Šroub M6x12 s nízkou hlavou.

 

Matice M6 se sníženou hlavou

Druhý příklad - matice M6 s výškou sníženou na 4mm. Opět byla jako díl reálně použita u držáků do leptací vany.

Snížená matice M6.

 

Test šroubů a matic M3, M4, M5 a M8

Jako třetí příklad přidávám zkušební sadu šroubů a matic M3, M4, M5 a M8, na kterých jsem si původně zkoušel proveditelnost jejich tisku a to, zda na sebe rozměrově pasují. Tisknul jsem je najednou, a to s výškou vrstvy 0.1mm. Velikosti M5 a M8 byly dobré, M4 také, ale u šroubu M3 se mi závit už zdeformoval teplem a také výška vrstvy 0.1mm už pro něj byla celkem dost hrubá. Nicméně použil jsem u jiného výtisku předtištěné maticové závity M3, do kterých se pak šroubovaly kovové šrouby M3 a takováto kombinace fungovala bez problémů.

Šrouby a matice M3, M4, M5 a M8.

Šrouby a matice M3, M4, M5 a M8.

Šrouby a matice M3, M4, M5 a M8. (foto PPK)

 

Šrouby a matice M3, M4, M5 a M8. (foto PPK)

Vícedílné víko leptací vany spojené tištěnými šrouby a maticemi M8. (foto PPK)

 

Trubkové závity

Jako čtvrtou ukázku sem dávám sadu dílů využívajících trubkové závity. Jednalo se o součástky pro vypouštěcí a vzduchovací armaturu leptací vany s FeCL3, kde nebylo možné kvůli agresivitě náplně použít kovové materiály. Na rozebiratelné uzavření vzduchovacího potrubí byla použita tato záslepka G1/2". Jako její protikus byl použit běžný komerčně vyráběný závit svařovaného plastového potrubí z PPR. Záslepka byla uvnitř doplněna běžným plastovým těsnicím kroužkem.

Záslepka G1/2".

 

Leptací vanu jsem potřeboval uzavřít záslepkou se závitem G3/4". U této záslepky jsem trochu bojoval s těsností výtisku. Vana je poměrně úzká a vysoká a váha náplně je málem 20kg. Těsnost jsem zkoušel nejprve s vodou a přes poměrně silné čelo zátky a použití těsnicího kroužku i tak docházelo k průsaku - na čele se objevovaly malé kapičky v místech, kde se výplň napojovala na perimetry. Nakonec pomohlo změnit slicování, kdy jsem zvedl teplotu, materiál trochu přeplňoval a změnil počty perimetrů a další parametry. Plastový těsnicí kroužek jsem při finálním použití do zátky ještě pro jistotu vlepil chemoprénem. Po těchto úpravách se již průsaky neobjevily.

Záslepka G3/4".

 

Další díl byl odvozený ze záslepky G1/2". Na druhou stranu potrubí jsem potřeboval vyrobit nátrubek pro připojení hadice a uchytit ho převlečnou maticí G1/2". Ukázku sem dávám včetně nátrubku.

Převlečná matice G1/2".

Nátrubek do převlečné matice G1/2".

 

Na následujících obrázcích je celá sada výše popsaných dílů využívajících trubkový závit.

Sada tištěných matic s trubkovým závitem. (foto PPK)

Sada tištěných matic s trubkovým závitem. (foto PPK)

Sada tištěných matic s trubkovým závitem. (foto PPK)

 

Použití tištěné matice G1/2" na přívodu vzduchování leptací vany. (foto PPK)

Použití tištěné matice G3/4" na výpustném otvoru leptací vany. (foto PPK)

 

Redukce z G1/2" na G3/4"

Tato ukázka je opět na použití trubkových závitů. Jedná se o redukci ze šroubového závitu G1/2", který byl součástí měřiče průtoku, na maticový závit G3/4" na hadicové koncovce JS13. Tj. redukce má na jedné straně maticový závit G1/2", na druhé straně šroubový závit G3/4" a má šestihran pro nasazení klíče 27. Předpokládá se použití standardních komerčně vyráběných těsnění s rozměry 18x12x2 a 24x15x2. Tato redukce byla skutečně použita pro dopouštění vody, kdy na ní visel vodní sloupec více jak 10m, nicméně její používání bylo omezeno jen na krátkodobé doplňování za přítomnosti obsluhy, pro bezobslužný provoz pod trvalým vyšším tlakem je otázka, zda je takovýto tištěný díl dostatečně spolehlivý s ohledem na škody, které mohou při jeho případném prasknutí vzniknout.

Redukce G1/2" na G3/4".

Redukce G1/2" na G3/4".

Řez redukcí G1/2" na G3/4".

 

Výtisk redukce G1/2" na G3/4". (foto PPK)

Výtisk redukce G1/2" na G3/4" s hadicovou koncovkou. (foto PPK)

Výtisk redukce G1/2" na G3/4" s průtokoměrem a hadicovou koncovkou. (foto PPK)

 

Kabelové průchodky

Další ukázkou využití knihovny metrických závitů je její použití na vytvoření kabelových průchodek. Výhoda je, že je - v případě potřeby se vejít do omezených rozměrů nějaké krabičky - snadné si vytvořit případně i závit s jiným než standardním rozměrem. Zde jsou jako příklad dvě průchodky. Jedna má oválný otvor 4.5x2.8mm a je určena pro plochý kablík (klasická černorudá dvojlinka 2x0.5mm2). Druhá má válcový otvor s průměrem 4.8mm (pro stíněný kablík 4x0.15mm2) a využívá závit M9.5.

Průchodka na plochý kablík. Matice.

Průchodka na plochý kablík.

Průchodka na kulatý kablík. Matice.

 

Průchodka na kulatý kablík.

Průchodka na plochý kablík. (foto PPK)

Průchodka na kulatý kablík. (foto PPK)

 

Průchodky po namontování do krabičky. (foto PPK)

 

Univerzální krabička s nastavitelnými západkami

Krabičky na různé věci "šité na míru" jsou jedna z oblastí, kde se FFF 3D tisk při jejich výrobě může dobře uplatnit. Jedna z věcí, kterou při výrobě krabiček musí člověk řešit, je způsob spojení jejich částí. Potřeboval jsem si vyrobit krabičku s jednoduchým "zaklapávacím" víčkem a odladění správných poloh západek a jim odpovídajících výřezů mě stálo větší množství provedených testovacích výtisků. Abych to při příštím tisku nějaké podobné krabičky nemusel znovu řešit, tak jsem si na to udělal malou knihovnu.

Knihovna vytváří dvojdílné krabičky tvořené dnem a víkem s nastavitelným počtem západek po obvodu jejich spoje. Vnější i vnitřní rohy krabičky jsou zakulacené. Na dvou protilehlých stranách je pod spojem vytvořeno vybrání pro prsty. U západek lze nastavit několik stupňů vazby mezi dnem a víkem, od volného a snadno rozebíratelného spoje určeného pro časté otevírání, kde se současně nepočítá s tím, že víčko musí dokonale držet i při poloze dnem vzhůru, až po velmi pevný spoj s vymezenou vůlí mezi dnem i víkem třeba pro box s elektronikou, který se bude otevírat jen občas a to za pomocí nástroje.

Krabičce se zadávají její vnitřní rozměry (délka, šířka a výška) a určí se, jak má být vnitřní výška rozdělena mezi dno a víko. Dále se zadá počet západek v jednom a ve druhém směru a stupeň vazby mezi dnem a víkem. Ostatní rozměry není potřeba řešit, jsou pevně dané knihovnou. Takto se vytvoří základní těleso dna i víka a je už na uživateli, aby si tyto dva díly případně doplnil o nějaké přepážky, otvory apod. dle svých potřeb.

U krabičky jsem původně nepředpokládal, že se bude tisknout příliš veliká, a kvůli titěrným západkám i spodním zakulaceným rohům byla použita výška vrstvy 0.2mm. Tisk byl prováděn s tryskou 0.4mm. Pro tyto rozměry je odladěná funkce západek. Tisk větších provedení krabiček s tímto nastavením je zdlouhavý. Dále u větších víček může být potřeba řešit nějakým zpevněním jejich průhyb při otevírání, kdy z vybrání pro prsty ve středu se díky prohnutí víčka už neuvolní snadno krajní západky.

Pro vytvoření základního tělesa krabičky je použito obalování s koulemi ve spodních rozích a válci v horních. V OpenSCADu ale má interpolovaná koule lehce jiný rozměr než interpolovaný válec. Díky tomu nejsou boky krabičky ve skutečnosti úplně svislé. Dále díky interpolaci koule není spodek dna i víka vytvořen tak, že by se nacházel přesně na úrovni z=0, ale "levituje" kousek na touto plochou. V případě potřeby je tedy nutné si díly krabičky o tento kousek posunout dolů (viz popis v záhlaví knihovny a jeden z dále uvedených příkladů).

Následuje několik příkladů vytvoření krabiček s pomocí této knihovny.

Krabička K01

Na této krabičce jsem původně testoval polohy západek. Jinak rozměrově tato krabička pasuje na můj čistič filamentu. Je to krabička s vnitřním volným prostorem.

Krabička K01. Spodek.

Krabička K01. Vršek.

Krabička K01. (foto PPK)

 

Krabička K01 s čističem filamentu. (foto PPK)

 

Krabička K02

Tuto další krabičku jsem si tisknul na sadu příchytek filamentu na boky cívek. Krabička je uvnitř rozdělena třemi přepážkami do čtyř oddělení a západky jsou v provedení pro časté a snadné otevírání.

Krabička K02. Spodek.

Krabička K02. Vršek.

Krabička K02. (foto PPK)

 

Krabička K02. (foto PPK)

 

Krabička K03

Krabička K03 byla dělána na elektroniku, konkrétně do této přišlo umístit 7 identických stíněných galvanických oddělovačů NF signálu, každý s jedním konektorem a dvěma stíněnými kablíky. Neudělal jsem si od toho při výrobě fotky a momentálně je to zabudované ve špatně přístupném místě, kde to nejde vyfotit, takže tady dávám jen vzhled navrženého modelu. Je to ukázka použití knihovny krabiček na něco s přepážkami a otvory. Západky byly použity s vazbou pro trochu pevnější spoj.

Krabička K03. Spodek.

Krabička K03. Vršek.

 

Krabička K05

Krabička K05 je příklad s přihrádkami v uspořádání 2x3 a s jejich přesahem do prostoru víka. Je to ve skutečnosti box na mince. Je zde použito výše uvedené posunutí dna i víka do úrovně z=0.

Krabička K05. Spodek.

Krabička K05. Vršek.

Krabička K05. (foto PPK)

 

Krabička K05. Spodek. (foto PPK)

Krabička K05. Víko. (foto PPK)

Krabička K05. Zesílení jedné strany víka. (foto PPK)

 

Krabička K07 (na TC Polytune clip)

Po pořízení kytarové ladičky TC Polytune clip jsem si na ni chtěl vyrobit nějaký malý přepravní box. Papírová krabička, ve které byla ladička dodána, byla k tomuto účelu zbytečně veliká. Vznikla tak krabička K07 odvozená opět od mé knihovny krabiček se zaklapávacím víčkem. Spodní část boxu má uvnitř výplň s vybráním na tlačítka ladičky a ve víčku je výplň s vybráním pro upínací klip. Rozměrově je to napasované napřesno tak, aby ladička v krabičce nepoletovala, ale současně z ní šla volně vytáhnout. Box jsem vytisknul z materiálu PETG a na jeho dno jsem si vložil malý papírek se zjednodušeným návodem k ladičce.

Ještě poznámka k této ladičce - měřil jsem ji pomocí tónového generátoru a z ladiček, které jsem měl, byla nejpřesnější. Je citlivá, má rychlou odezvu, nevybíjí se v ní ve vypnutém stavu během pár týdnů baterie, jako v některých jiných, a zvládne i dvanáctistrunnou kytaru. Akorát na stránkách prodejců je většinou prezentována fotkou, kde je její displej tvořen kruhovými, od sebe opticky oddělenými body, zářícími rovnoměrně v celé své ploše, které se u křížících se středních řad směrem ke středu zmenšují. Ve skutečnosti má ladička jen obyčejný poloprůhledný kryt, pod kterým přímo vidíte na plošný spoj s řadami od sebe opticky nijak neoddělených a výrazně bodových LED.

Krabička K07. Spodek.

Krabička K07. Spodek.

Krabička K07. Vršek.

 

Krabička K07. Vršek.

Krabička K07 zavřená. (foto PPK)

Krabička K07 otevřená. (foto PPK)

 

Krabička K07. (foto PPK)

Krabička K07 s ladičkou. (foto PPK)

Krabička K07. (foto PPK)

 

Ladička TC Polytune clip. (foto PPK)

 

Krabička KW01

Tato krabička je ukázkou použití, kde bylo potřeba vnitřek dna vyplnit, a do této výplně udělat výřezy. Konkrétně toto byla krabička pro moje kolegy určená na sadu podložek pro jednu měřicí aparaturu.

Krabička KW01. Spodek.

Krabička KW01. Vršek.

Krabička KW01 se sadou podložek. (foto PPK)

 

Krabička KW03

Další ukázka je opět krabička na elektroniku, tentokráte pro zdroj malého proudu. Krabička má střední oddíl pro baterii 9V, a dva boční oddíly, jeden pro vypínač a plošný spoj s elektronikou a druhý pro konektor.

Krabička KW03. Spodek.

Krabička KW03. Vršek.

Krabička KW03. (foto PPK)

 

Krabička KW03. (foto PPK)

 

Zkušební a měřicí modely

Zde je několik modelů určených pro nastavování 3D tiskárny a pro měření.

Kostka XYZ

Klasický oblíbený test 3D tiskárny je tisk kostky XYZ. Na předchozím odkazu je - jako obykle - jen její STLko. Pokud chcete podobnou kostku i se zdrojákem pro OpenSCAD, tak tady máte třeba moji. Podotýkám - podobnou, protože on je trochu problém se trefit do detailu s písmem. V OpenSCADu jsem samozřejmě mohl použít pro vytvoření znaků X, Y a Z standardní funkci a udělat je z nějakého běžného fontu s obvyklými omezenými možnostmi nastavovat přesně rozměry čar znaků, ale nakonec jsem si ty 3 znaky vytvořil sám. Nápad zadat u znaků jejich výšku, šířku a tloušťku čáry a z nich určit ostatní jejich rozměry, se ukázal poněkud složitější, než jsem si původně myslel, nakonec to vedlo na soustavu kvadratických rovnic a několik stran papíru s nákresy a odvozovačkami. Výsledek je níže a příště na ty znaky asi raději použiji standardní funkce a fonty.

Testovací kostka XYZ.

Testovací kostka XYZ.

Vytištěné testovací kostky XYZ. (foto PPK)

 

Tisk testovací kostky XYZ. (foto PPK)

 

Teplotní věž

Další oblíbená testovací disciplína na 3D tiskárnách je tisk teplotní věže. Tady máte moji variantu. U podobných testů, kde se mění během tisku některá nastavení tiskárny, která nejdou popsat jen tak nějakým povrchem tělesa v STL, je nutné většinou modifikovat na několika místech GCODE. U teplotní věže je potřeba buď ručně najít začátky požadovaných vrstev a vložit tam příkaz pro změnu teploty, nebo, pokud to slicer umí, říci sliceru, kdy a jak má teploty změnit. Nastavení teplot pomocí maker v parametru before_layer_gcode v PrusaSliceru je uvedeno v záhlaví souboru SCAD a výjimečně přidávám i INI soubor s hodnotou tohoto parametru. U mé testovací věže se spodní základna tiskne obvyklou teplotou tak, aby výtisk dobře držel na podložce, a pak se jednotlivá patra tisknou se změněnými teplotami. Spodní patro se tiskne nejnižší teplotou - tady jsem nezkoušel, kdy už tisknout nejde, že to při této teplotě půjde jsem věděl, ale zkoušel jsem vliv teploty na různé detaily výtisku.

Testovací teplotní věž.

Testovací teplotní věž.

Testovací teplotní věž. (foto PPK)

 

Obrazec na dostavení výšky Z první vrstvy

Pro dostavení výšky Z pro tisk první vrstvy jsem si pro Anet A8 přestavěnou na rám AM8 udělal jednoduchý zkušební obrazec. Jsou to tři stejné obrazce tvořené vždy delší čárou a jednou plochou, vše o výšce 1 vrstvy. Naslicované jsou tak, že se nejprve začnou tisknout perimetry z prvního obrazce (tj. delší čáry), a následně se vyplní plocha, a pak se přejde na další stejný obrazec, atd. Cílem použití není vyrovnání podložky, předpoklad je, že podložka je již vyrovnaná a nyní se pouze dostavuje správná výška první vrstvy. Během prvotního hrubého nastavení se přes menu tiskárny dostavuje výška Z v průběhu tisku obrazců, až se najde vhodná výchozí hodnota, následně se pak jemné dostavení udělá tak, že se během tisku počáteční čáry každého obrazce změní nastavení výšky a obrazec se s ní nechá dotisknout, pak se s jinou výškou vytiskne druhý atd., a po skončení tisku se porovnají vzhledy obrazců mezi sebou. Šikmé posunutí obrazců oproti sobě bylo zvoleno proto, aby jednotlivé obrazce tisknula hlava v trochu jiné poloze a tak méně zakrývala výhled na již vytištěnou část.

Obrazec na dostavení výšky Z první vrstvy.

Obrazec na dostavení výšky Z první vrstvy. (foto PPK)

 

Testovací otvory

Toto je testovací destička s otvory s průměrem od 1.5 do 10.5 mm s krokem 0.5mm, na které jsem zkoušel, jak moc budu muset upravit rozměr otvorů, aby do nich pasoval válec s požadovaným průměrem. Testoval jsem to pak jednoduše - sadou vrtáků po 0.1mm.

Testovací otvory.

Testovací otvory. (foto PPK)

 

Bublinky

Při 3D tisku často člověk potřebuje buď udělat nový díl, který pasuje na nějaký jiný, nebo navrhnout nový díl jako náhradu za jiný. Obvykle se jedná o různé divoce tvarované věci se spoustu různých zaoblení, a je problém zjistit rozměry těchto rádiusů. Nakonec jsem si na to vytiskl sadu bublinek na lepší odhad rozměru jak vnitřních, tak i vnějších zaoblení. U bublinek na ty vnější je trochu potíž, že představují jen malou část oblouku. Bublinky jsou vždycky po 4 kusech s odstupňovaným poloměrem po 1mm. Sady jsou 3/4/5/6mm, 7/8/9/10mm a 11/12/13/14mm a k nim jsou sady s poloměrem zvětšeným o 0.5mm. A zvláště jsou sady pro vnitřní a zvláště pro vnější rádius. Nečekejte zázraky, někdy je dost problém rozhodnout, která bublinka na dané zaoblení nejlépe sedí, ale je to stále lepší, než to hádat od oka nebo se snažit do malého prostoru narvat pravítko nebo posuvné měřítko.

Sada bublinek na měření vnitřních zaoblení.

Sada bublinek na měření vnějších zaoblení.

Vytištěná sada bublinek. (foto PPK)

 

Různé modely

Následující modely by se třeba mohly hodit někomu dalšímu. Do této části jsem zkusil vybrat věci, které by mohly být použitelné tak, jak jsou, resp. s nějakými drobnými úpravami.

Krabička na univerzální měřič součástek

Jedna z velmi úspěšných a rozšířených konstrukcí je oblíbený univerzální měřič součástek postavený nad jednočipem ATmega. Jeho čínské klony vylepšené o grafický displej se prodávají za ceny, za které se nevyplatí tento měřák našinci stavět, nicméně jedna vada na kráse zde je, prodávají se v základu jako holý plošňák bez obalu. Také se mi tento výtvor doma válel delší dobu na stole s povlávající přivěšenou 9V baterií, a až možnost si tu krabici na něj vytisknout mě donutila s tím něco udělat. Níže najdete moji variantu krabičky na tento čínský klon. Akorát vám neřeknu na který, i v tom provedení, na které jsem krabičku dělal, jsem se potkal u třech zdánlivě stejných výrobků se třemi variantami. Jedna měla asi o třetinu tenčí PCB než zbylé dvě, a z těch dvou zase jedna byla hůře oříznutá a PCB byl na každé straně o několik desetin mm větší. Níže uvedená krabička je pro tu třetí variantu s hůře oříznutým a silnějším tišťákem. Pokud máte trochu odlišné rozměry, tak zdroják je parametrizovaný, takže by to mělo jít snadno upravit.

Zatím jsem nepřišel na to, jak vytisknout funkční a přitom plně průhledný kryt displeje. U této krabičky se tak ze zadní strany do předtištěného rámečku vlepí kryt displeje vyříznutý z hobyglass. Baterie 9V je umístěna v krabičce v samostatné přihrádce. Na spojení obou dílů krytu budete ještě potřebovat 4 šrouby M3 délky 20mm s kuželovou zápustnou hlavou a 4 matice M3.

Konstrukce této krabičky je dost ovlivněná tím, že v době, kdy jsem to tisknul, tak jsem měl jen dodělávající A8 s haprujícím hotendem, takže je to takové hodně hranaté bez nějakých zaoblení apod., byl jsem rád, že to vytisknulo použitelně alespoň hranaté rohy. Jsou tam i nějaké záludnosti jako např. napasování obou dílů do sebe, kdy to může chtít nenulovou práci se zalamovacím nožem.

Kryt měřiče součástek. Spodek.

Kryt měřiče součástek. Vršek.

Kryt měřiče součástek. (foto PPK)

 

Kryt vývodu faston 6.3x0.8 Pb akumulátoru

Poměrně hodně využívám různé varianty "hermetických" Pb akumulátorů, obvykle s vývody v podobě fastonů 6.3x0.8 mm. A poměrně často je potřebuji přepravovat s sebou v báglu anebo naopak je zase doma někde musím skladovat. Bohužel zdaleka ne všichni výrobci tyto aku dodávají s kryty fastonů a když už jsou, tak jejich obvyklá světle mléčná až průhledná barva je ideální na ztracení. O zkrat nemám zájem, takže jsem musel opečovávat pár kousků krytů, co jsem měl, než mě napadlo si je vytisknout. Zde je můj kryt na faston. Je udělaný podle toho, co jsem měl na aku od výrobce, tvarem a rozměry se samozřejmě bude v drobnostech lehce lišit - upravoval jsem to tak, aby to šlo tisknout. Je určený pro faston 6.3mm, ale když jsem to zkoušel na aku s fastony 4.8mm, tak tam šel také nasadit. Základní varianta má podle vzoru podélný otvor, nicméně pokud potřebujete plně uzavřený kryt bez otvoru, tak ten je zde nachystaný také.

Pro úplnost dodávám, že zdrojáky SCAD pro obě varianty jsou vlastně stejné, liší se jen tím, že ten bez díry má zakomentovaný daný řádek kódu.

Kryt fastonu s výřezem.

Kryt fastonu s výřezem.

Kryt fastonu bez výřezu.

 

Kryt fastonu bez výřezu.

Vytištěné kryty fastonu. (foto PPK)

Vytištěné kryty fastonu. (foto PPK)

 

Tisk krytů fastonu. (foto PPK)

 

Kryt vývodů 9V baterie

Další námět na tisk byl kryt na 9V baterii. Člověk se nevyhne tomu, že se mu po stole občas nějaká s odkrytými vývody poflakuje. Nakonec jsem si na 9V baterii vytisknul níže uvedený kryt. Teda je trochu těžkotonážní, asi by šel krapet odlehčit, ale na druhé straně v něm baterie stojí docela stabilně i na výšku otočená vývody dolů.

Kryt na baterii 9V.

Kryt na baterii 9V. (foto PPK)

 

Náhradní knoflík za termohlavici radiátoru

Mám to uložené jako termohlavici, ale ve skutečnosti to samozřejmě funkcí žádná termohlavice není. Na jednom radiátoru na pracovišti jsme měli rozbitou termohlavici. Stav byl léta setrvalý bez náznaku nějakého řešení, až mě napadlo, že bych si mohl ten závit oměřit a dát tam vytištěný náhradní knoflík, aby to šlo alespoň nějak regulovat. Říkal jsem si, že si alespoň vyzkouším dlouhodobě odolnost výtisku z PETG za tepla, když je současně vystavený trvalému silnému tlaku od ovládací tyčky ventilku. Závit na ventilu pro uchycení hlavice je M28 se stoupáním 1.5mm. Výtisk jsem vyrobil, nainstaloval, a přes rok už funguje bez nějaké známky deformace.

Zdrojový soubor termohlavice využívá moji knihovnu závitů ve verzi 3, stáhněte si ji - budete ji také potřebovat.

Náhrada termohlavice topení.

Náhrada termohlavice topení.

Náhrada termohlavice topení. Řez.

 

Náhrada termohlavice topení. (foto PPK)

 

Píšťalka

Nikdy by mě nenapadlo, že budu v OpenSCADu vyrábět píšťalku. Nicméně stalo se, kolega jednoho dne došel s nápadem, že by na nějakou ukázku s dusíkem pro veřejnost na festivalu vědy potřebovali takovou blbost - píšťalku, co by šla našroubovat na klasickou PET láhev. A termín byl samozřejmě šibeniční, za pár hodin se už měly chystat věci na odvoz. Do toho se ještě tisknula na MK3S na stejnou akci nějaká další věc, takže jsem musel znovu oživit A8 v té době již připravenou na další kolo přestavby, abych to měl na čem vůbec vyzkoušet vytisknout, a hlavně si povzpomínat, jak jsme jako děcka dělali z olšových prutů píšťalky, protože jako na potvoru jsem na webu narychlo našel jen píšťalku, co se mi na spáření s úchytem na PET láhev na tisk zrovna nehodila.

Návrh této píšťalky v OpenSCADu je tedy opravdu geometrickým a matematickým opisem postupu "otloukej se píšťaličko". Nejprve se narychlo tisknul pokus bez náústku, abych věděl, zda to vůbec píská, níže je jen fotka tohoto prototypu. Pak se dělaly dvě varianty s připojením na PET láhev, kde jsem u druhého provedení trochu změnil rozměry, a nakonec jsem pak - už jen tak - tisknul ještě klasickou píšťalku s obvyklým tvarem náústku, a udělal jsem do ní ještě jeden otvor navíc, takže je dvoutónová.

Musím tedy přiznat, že zatímco na pohon foukáním to hvízdá slušně (když se do toho pořádně zaduje), tak ze zpětné vazby od kolegů z použití PET varianty na festivalu vědy vím, že to byl propadák - odpařující se dusík neměl dostatečný tlak. Tj. asi by to chtělo mistra přes píšťaly a návrh patřičně akusticky doladit.

K samotnému tisku - výtisk jsem dělal z mého oblíbeného PETG. Píšťalky se tisknuly náústkem, resp. PET šroubením dolů, a s povolenými podporami (jen) na ploše. Z PET závitu se ta podpora pak holt musela vylámat a vytrhat.

Šroubení pro PET láhev nepochází ode mě. Je použit modul PETtap() ze souboru PETcap.scad plus související globální parametry. Nemusíte je odněkud stahovat, jsou přímo součásti zdrojáku píšťalky, ale pro úplnost dodávám, že soubor PETcap.scad najdete na PET soda bottle coupler.

Píšťalka.

Píšťalka. Řez.

Píšťalka. (foto PPK)

 

Původní test píšťalky bez náústku. (foto PPK)

Píšťalka na PET láhev.

Píšťalka na PET láhev. Řez.

 

Trojzubá spona 25mm pro batoh Gemma Expedition

U batohu Gemma Expedition 75 mi praskla trojzubá spona 25mm, kterou se zavírá víko. Náhradní sponu jsem nesehnal, je to gemma vyráběná někdy kolem roku 2006 a nyní se na nich používá už jiný typ spon. Všechny trojzubé spony 25mm, co jsem v současnosti viděl prodávat, byly rozměrově jiné. To původní provedení se od současných odlišuje nejvíce tím, že do protikusu se zasouvá i skoro celá zadní část trojzubce s provlečeným popruhem.

Nechtělo se mi rozpárat celý roh víka gemmy jen kvůli výměně protikusu za nějaký nyní koupitelný typ, a tak jsem si nakonec zkusil náhradní trojzubec vytisknout. Namodelovat to byl kvůli tvaru spony trochu oříšek a špatně se to i měřilo. Na tisk to také nebylo moc ideální, protože hodně částí potřebovalo podpěry. Moc jsem tomu nevěřil, že vyrobená spona bude skutečně použitelná. Očekával jsem, že nejprve mi bude trvat spoustu pokusů, než vůbec trefím správné rozměry, a až to konečně půjde zasunout do protikusu, tak po pár stisknutích packy uletí nebo při tahu za řemen se spona zdeformuje a packy povolí nebo rupne příčka držící popruh. Nakonec to kupodivu dopadlo dobře, hned první vytištěný kus šel bez problémů použít, packy se nelámaly a při tahu za popruh to drželo stejně dobře jako originál.

Sponu jsem tisknul z materiálu PETG v černé barvě od Devil Design a až čas ukáže co se stane, když na ni pod tahem bude pálit sluníčko. Tato tištěná spona nebude mít ani po mechanické stránce odolnost a životnost té původní (možná bude lepší s sebou nosit jeden náhradní výtisk). PETG nemá moc rádo rázy, takže nevhodný náraz do kamene, větve, zdi, šlápnutí na sponu když je rozepnutá, prudké stisknutí pacek apod. ji mohou rozlomit. Model této náhradní spony není přesně stejný jako originál a některé části (jako třeba napojení pacek) jsou i úmyslně jinak tvarované. Nejsou použity odlehčovací otvory jako na původní sponě a v zadní části je její spodek na výšku seříznutý do roviny se středním kolíkem (tj. je bez původních okrajů kolem popruhu) kvůli zjednodušení podpěr. U spodních částí spony tisknutých na podpěrách je nutné se smířit s tím, že někde může být vlákno špatně spojené s vyššími vrstvami. Sponu jsem tisknul tryskou 0.4mm při výšce vrstvy 0.2mm a další informace k nastavení tisku najdete stejně jako u ostatních modelů na tomto webu v záhlaví souboru SCAD a pak v informacích o nastaveních Prusasliceru pro MK3S a PETG na začátku celé této stránky. Po vytištění se musí spona dobře očistit od podpěr, tak aby jejich zbytky nabránily zasunutí do protikusu nebo protažení popruhu.

Nepoškozený originál kompletu trojzubé spony 25mm. (foto PPK)

Zlomený originál trojzubé spony 25mm. (foto PPK)

Trojzubá spona 25mm. 3D návrh, pohled shora.

 

Trojzubá spona 25mm. 3D návrh, pohled shora.

Trojzubá spona 25mm. 3D návrh, pohled zespodu.

Trojzubá spona 25mm. Po naslicování, pohled shora.

 

Trojzubá spona 25mm. Po naslicování, pohled zespodu.

Výtisk trojzubé spony 25mm, pohled shora. (foto PPK)

Výtisk trojzubé spony 25mm, pohled zespodu. (foto PPK)

 

Komplet z původního a tištěného dílu trojzubé spony 25mm. Pohled shora. (foto PPK)

Komplet z původního a tištěného dílu trojzubé spony 25mm. Pohled z boku. (foto PPK)

 

Kryt na konektor XT90 female

Po delší době zase jeden výtisk dělaný pro moji potřebu. Pro napájení radiostanice z akumulátoru jsem použil konektory XT90 a neměl jsem zájem, aby se mi LiFePO4 při přepravě omylem zkratovala. Na konektor na baterii jsem si tedy vytiskl z flexu krytky. Tištěné to bylo z materiálu S-FLEX s tvrdostí 90A od Spectrum v barvě bloody red a níže přikládám i INI soubor s nastavením sliceru pro tisk - akorát je to pro moji přestavěnou Anet A8, nicméně byl použit BMG extrudér a hotend E3D V6 místo původní hlavy MK8, takže většina nastavení je myslím snadno přenositelná třeba na MK3S.

Krytka na konektor XT90.

Krytka na konektor XT90.

Krytka na konektor XT90. (foto PPK)

 

Krytka na konektor XT90. (foto PPK)

Krytka na konektor XT90. (foto PPK)

Krytka na konektor XT90. (foto PPK)

 

Kryt na konektor XT60 female

Tento kryt jsem také vyráběl kvůli ochranně konektoru XT60 female u baterie LiFePO4 při její přepravě a skladování. Vytištěn byl z materiálu S-FLEX s tvrdostí 90A na přestavěné tiskárně A8.

Krytka konektoru XT60 female.

Krytka konektoru XT60 female.

Krytka konektoru XT60 female. (foto PPK)

 

Krytka konektoru XT60 female. (foto PPK)

Krytka konektoru XT60 female. (foto PPK)

Krytka konektoru XT60 female. (foto PPK)

 

Kryt na konektor XT60 male

Kryt je určen pro samčí provedení konektorů XT60. Použit byl materiál S-FLEX 90A. Konektory XT60-male jsem potkal ve dvou různých provedeních jejich vnějšího tvaru - kryt je určen pro typ, který je zachycený na fotkách níže.

Krytka konektoru XT60 male.

Krytka konektoru XT60 male.

Krytka konektoru XT60 male. (foto PPK)

 

Krytka konektoru XT60 male. (foto PPK)

Krytka konektoru XT60 male. (foto PPK)

Krytka konektoru XT60 male. (foto PPK)

 

Kryt na konektor JST XH 2.50 5pin female

Mnou použitá baterie LiFePO4 měla osazený 5-pinový balanční konektor JST XH 2.50 female. Na jeho ochranu jsem si vyrobil tento kryt z materiálu S-FLEX 90A.

Krytka konektoru JST XH 5pin female.

Krytka konektoru JST XH 5pin female.

Krytka konektoru JST XH 5pin female. (foto PPK)

 

Krytka konektoru JST XH 5pin female. (foto PPK)

Krytka konektoru JST XH 5pin female. (foto PPK)

Krytka konektoru JST XH 5pin female. (foto PPK)

 

Na inspiraci

A v této poslední části jsou věci spíše na inspiraci, kde to pravděpodobněji než jako hotovou věc může někdo použít jako výchozí bod pro nějaké svoje další úpravy.

Stavítko k poličce

Jedno z vděčných využití 3D tisku jsou různé dodělávky pro nábytek nebo úchyty na stěnu apod. Pro jednoho známého jsem dělal tohle jednoduché stavítko k nějaké poličce. Do tělesa z PETG se zalisoval šroub M6 a náhrada za rozpadený původní díl byla hotová.

Stavítko.

Stavítko.

Stavítko. (foto PPK)

 

Držák pro podlinku

S novými podlinkami LED je tak trochu problém, že zatímco u zářivkových byly v ceně obvykle držáčky z plastu, pomocí kterých se tato dala snadno namontovat tak, aby směřovala buď dolů nebo do boku, tak u LED vám dají dva kousky lisovaného plíšku pro montáž pouze směrem dolů. Když jsem řešil doma náhradu podlinky v kuchyni za novou, tak jsem na to samozřejmě narazil. A není nic jednoduššího, než si náhradu za ty chybějící úchyty vytisknout třeba z transparentního PETG. Níže uvedené provedení bylo děláno na LED podlinku EMOS ZS2130 (860x23x37mm). K připevnění jsou samozřejmě potřeba ještě vruty, v tomto případě to byly 3.5x6mm s půlkulatou hlavou.

Držák podlinky.

Držák podlinky. (foto PPK)

Držák s nasazenou podlinkou. (foto PPK)

 

Štamprle

3D tisk různých váziček a nádobek je další z častých využití této technologie výrobky. Také jsem si to zkoušel, konkrétně na malém štamprlátku, kde jsem chtěl zkusit v OpenSCADu udělat parabolický profil stěny. Výsledek najdete níže. Původně jsem objekt tvořil z tenkých kuželů o výšce jedné tiskové vrstvy. Jde to, ale tahle nádobka se renderoval skoro 9 minut. Tak jsem to pak zkusil vytvořit jako rotačně extrudovaný polygon a ejhle, renderování nyní probíhá během mrknutí oka.

Nádobku jsem tisknul z PETG, tryskou 0.4mm, s vrstvou 0.2mm a v režimu váza, tedy s nulovou výplní a stěnou silnou 1 perimetr. Výsledek byl vzhledově pěkný, ale měl drobnou vadu - po obvodu dna v místě napojení perimetru a výplně spodní vrstvy byl dírkovaný a tekl. Takže jsem ho doma přenechal na využití na sypké materiály. Šlo by to doladit tak, aby se to vytisknulo těsně, ale dál jsem s tím neexperimentoval. Nicméně pokud někdo řešíte nějaké podobné problémy a uvažujete o využití na jídlo či nápoje, tak si přečtěte u Průši blog Jak tisknout zdravotně nezávadné 3D modely, je to docela poučné.

Nádobka.

Nádobka. (foto PPK)

 

Držátko (spona) toustovače

3D tisk je docela užitečný při opravách různých rozbitých věcí. Tady je ukázka jednoho dílu, co jsem pro někoho opravoval. Mělo by se jednat o nějakou sponu či držátko toustovače, který jsem ale sám neviděl, ke mně se dostal jen ten rozlomený díl s požadavkem zkusit to vytisknout. U oprav, kde člověk nevidí, jak se díl bude reálně používat a do čeho má rozměrově pasovat, je trochu problém udělat správný návrh náhrady a nezbývá než jen odhadovat, jak bude díl namáhaný tepelně a mechanicky, a které části jsou rozměrově kritické s ohledem na navazující díly. Po menším zápolení s posuvkou a OpenSCADem se mi to podařilo navrhnout a vytisknout, a prý to úspěšně funguje jako náhrada původního dílu.

Původní spona toustovače. (foto PPK)

Spona toustovače.

Spona toustovače. (foto PPK)

 

Háček na síťku do kufru auta

Toto byl další požadavek na opravu, tentokráte se jedná o náhradu za rozlomený háček na síťce v kufru auta. Měl jsem k dispozici jako vzor nerozlomený háček a po domluvě se známým jsem udělal náhradu rozměrově a základním tvarem podobnou s originálem, ale místo zajišťovací packy bylo využito pružnosti použitého materiálu PETG, kdy se síťka protáhne zúženým místem oka, a místo původního průřezu háku ve tvaru písmene H u dílu vyráběného vstřikováním byl použit průřez vhodnější pro výrobu FFF 3D tiskem.

Háček na síťku.

Háček na síťku (vlevo původní, vpravo tištěný). (foto PPK)

 

Kroužek do hubice vysavače

Tato oprava byla trochu náročnější na návrh. Dostal jsem do rukou hubici vysavače a koleno, které v ní měl původně držet nějaký kroužek, který se ale rozpadnul a zmizel (byl vysát). Požadavek byl vytisknout nějaký takový kroužek, který by to zase spojil dohromady. V kolenu byla malá drážka a proti ní byla v otvoru v hubici dvě malá vybrání (jakoby na nějaké výstupky), všechno hodně titěrné. Do drážky by tedy pasoval nějaký kroužek, který by měl dva výstupky, které by zapadly do vybrání v hubici, a umožnil by otáčení kolena v otvoru hubice. Problém byl, že kroužek se musel do drážky nějak natáhnout přes samotné koleno s větším průměrem než je drážka a současně výstupky na kroužku se musely dát před zacvaknutím do vybrání v hubici zamáčknout do drážky, protože koleno se muselo zasunout do zhruba stejně velkého otvoru v hubici s kroužkem už nasazeným do drážky.

Výsledek je níže, použit byl materiál PETG kvůli pružnosti potřebné na zamáčknutí výstupků do drážky při montáži, nasunutí na koleno je řešeno pomocí přerušení kroužku v jednom místě a pružnosti PETG, takže je možné kroužek při nasazování mírně roztáhnout. Snad jediná vada na kráse je, že poté, co se při montáží ozvalo cvaknutí, jak výstupky zapadly do vybrání, tak už to drželo velmi dobře a rozebrat by to tedy šlo jen s destruktivním násilím.

Kroužek do hubice vysavače.

Kroužek do hubice vysavače.

Kroužek do hubice vysavače. (foto PPK)

 

Kryt malého akušroubováku

Jeden z požadavků na 3D tisk na mě byl, zda by nešlo udělat nový zadní kryt pro malý akušroubováček. Vzniklo to tak, že se v šroubováčku vybila lionka, a když se k ní snažili dostat, tak to skončilo kompletní destrukcí zadní části krytu, tu jsem ani neviděl, jak vlastně původně vypadala. A požadavek byl, že tam možná pak přijde i delší akumulátor, než byl původní. Během té demontáže došlo i k rozlomení jedné poloviny bajonetu na těle šroubováku, takže první verze krytu, kterou jsem dělal, musela nějak řešit i toto poškození. Kryt tak měl větší průměr než těleso šroubováku a přesahoval před bajonetem kousek přes tělo a tím to celé zpevňoval. Ukotvení PCB do krytu, tak aby se při zastrčení USB konektoru neposunul, bylo vyřešeno doplněním o vložku, kterou se plošný spoj v krytu vůči tělesu šroubováku zaaretoval. Toto byla varianta 1.

Nicméně akušroubovák se ke mně pak po nějaké době vrátil s tím, že se ukázalo, že nebyl problém v lionce, ale ve vadném nabíjecím modulu, který baterku permanentně vybíjel, a nový modul, který se měl použít, byl širší než těleso šroubováku. Takže vzniknula varianta 2, kde jsem použil již odladěné bajonetové zavírání, pomocí bajonetu se na tělo šroubováku nejprve uchytila redukční část, která zvětšovala šířku šroubováku pro nový modul a současně zpevňovala původní rozlomenou část bajonetu, a teprve za tuto redukci se druhým bajonetem uchytil vlastní kryt, do kterého se do vodících drážek zasunul nový nabíjecí modul.

Už u verze 1 jsem se potýkal s tím, že když se kryt udělal válcový a chytil se za bajonet, tak kvůli celkem malému průměru byl problém ho pak z bajonetu sundat - prsty po válci klouzaly. Proto dostal kryt na sebe plošky, aby se dal lépe uchopit při otevírání. U verze 2 jsem musel ze stejného důvodu opatřit nějakým podobným vhodným řešením i redukci - použil jsem na ní tisknutou obdobu vroubkování. Kryty mají na sobě značítka polohy vůči bajonetu, tak by se daly na bajonet snadněji navést do správné polohy, a u varianty 2 přibyly z boku krytu dvě dírky, které jsou v místech, kde jsou pod nimi na nabíjecím modulu stavové LED diody.

Náhrada původního krytu akušroubováku.

Náhrada původního krytu akušroubováku.

Náhrada původního krytu akušroubováku.

 

Vložka do náhrady původního krytu akušroubováku.

Vložka do náhrady původního krytu akušroubováku.

Kryt akušroubováku s větším PCB.

 

Kryt akušroubováku s větším PCB.

Redukce pro kryt akušroubováku s větším PCB.

Redukce a kryt akušroubováku s větším PCB. (foto PPK)

 

Redukce pro kryt akušroubováku s větším PCB. (foto PPK)

Redukce a kryt akušroubováku s větším PCB. (foto PPK)

Akušroubovák s redukcí a krytem na větší PCB. (foto PPK)

 

Pouzdro na nůž

Léta jsem měl v práci v zásuvce stolu obyčejný kuchyňský nůž a léta jsem jako pouzdro na něj používal ten obyčejný průhledný plastový obal, ve kterém jsem ho kdysi koupil, jen byl částečně nastřižený z boku nůžkami, jak jsem z něj kdysi nůž doloval. Jenže ten obal se postupně rozpadal, až se jednoho dne změnil do stavu, kdy bylo pravděpodobnější, že se pořežu spíše o něj než o nůž. Bohužel tento stav nastal zrovna v březnu 2021, kdy bylo kvůli covidu málem zakázáno i dýchat, takže shánět zrovna v té době nějakou pochvu na nůž po obchodech nebyl nejlepší nápad. Tak jsem zkusil narychlo něco nakreslit v OpenSCADu a vytisknout to, a tenhle kryt na nůž používám už nějaký ten pátek ke své plné spokojenosti. Tvar prostoru pro nůž je v modelu zadán jako hrst bodů polygonu a to, aby kryt na noži samosvorně držel, zajišťují dvě protilehlé vystouplé části na začátku krytu, opírající se z boků o čepel.

Kryt čepele kuchyňského nože.

Řez krytem čepele nože.

Kryt nasazený na nůž. (foto PPK)

 

Spodek zdrhovadla

Tento výtisk vzniknul jakou nouzové řešení situace, kdy se mi na zimní bundě uprostřed mrazů a současně v době, kdy byly kvůli covidu zavřené obchody s oblečením, rozpadl zip, resp. upadla mi z něho spodní část a už jsem ji nenašel. Moc jsem tomu nevěřil, že to bude fungovat, a vzhledem k titěrným rozměrům jsem očekával, že se to při prvním použití rozletí, nicméně zbytek zimy jsem pak dochodil v bundě se zipem vyspraveným dílem vytištěným z PETG. Vpodstatě to šlo takto vyřešit díky tomu, že zip byl kovový, takže ten díl, co odletěl, byl na spodku nalisovaný a nevzal s sebou zbytek, resp. nebyl z jednoho kusu i s úchytem na látku, jak to bývá někdy u plastových zipů, a díky tomu původnímu lisovanému spoji měly zbylé části na sobě sice malé, ale dostačující výstupky, za které se dal tištěný díl uchytit. Náhrada spodní části tak na původním zipu drží skutečně jen prostým nasazením a to tak, že nejde vpodstatě sundat bez násilného zničení. Pokud byste někdo dělal nějakou podobnou náhradu, tak je potřeba si pohrát s tvarem vnitřních dutin tak, aby druhá strana zipu šla do tištěného dílu dobře zasunout (a také zase vysunout) a současně se tištěný díl ze zipu nemohl uvolnit. A ještě jedna poznámka - vytištěný díl je oproti originálu o něco větší, přece jen bylo potřeba dostat do stěn dostatek materiálu, aby to něco vydrželo.

Náhrada spodní části zdrhovadla.

Náhrada spodní části zdrhovadla.

Náhrada spodní části zdrhovadla. (foto PPK)

 

Matice k robotu ETA

Byl jsem požádán, zda by nešlo udělat náhradní matici ke struhadlu do starého kuchyňského robota ETA. Jeho uživatel se obával, že původní matice se mu brzy rozsype, nicméně ještě byla celá, takže to pro návrh byla ta lepší varianta, než to pak v budoucnu modelovat podle nekompletních rozlámaných zbytků. Matice nakonec udělat šla, i vytisknout, viz níže, akorát samozřejmě původní řešení z drážkou vespod se na 3D tisk až tak nehodí. Zkusil jsem udělat dvě varianty, jednu s drážkou a jednu bez, a ta bez ní je také použitelná. U verze s drážkou je problém s tím, že strop drážky se tiskne bez podpor jako most, takže samozřejmě jeho první vrstva je děravá. Ještě upozorňuji, že kovová část, na kterou se matice šroubuje, si už kdysi prošla také homemade renovací, takže nemám tušení, jak moc je odlišná od originálu, a matici jsem samozřejmě musel napasovat na ni.

U tohoto modelu můžu ještě zmínit, že zrovna při jeho slicování jsem zjistil, že v knihovně závitů v4 je nějaký renonc a v PrusaSliceru nejde zrovna tento závit naslicovat. Nakonec jsem návrh dokončil se starší verzí knihovny v3 a později se pak přesně k tomuto závitu vrátil a zkusil problém najít a opravit ho ve verzi knihovny závitů 5.

Matice do robotu.

Matice do robotu, varianta s rovným spodkem.

Matice do robotu, varianta s drážkou.

 

Matice do robotu. (foto PPK)

Matice do robotu, varianta s rovným spodkem. (foto PPK)

Matice do robotu, varianta s drážkou. (foto PPK)

 

Kryt na vložku FAB

Známý měl zájem vytisknout na vložku zámku u garáže, která mírně přečuhovala ven, nějaký kryt, který by se nalepil na dveře kolem vložky, a mělo to mít i otočnou část, kterou by se dala vložka celá překrýt. Neznám důvody, proč to chtěl použít, protože mechanicky samozřejmě ten kousek tenkého plastu vložku před mechanickým poškozením neochrání, a jsem skeptický k tomu, jak moc to ochrání zámek před deštem nebo sněhem. Nicméně zkusil jsem to realizovat. Kryt má dvě části. Jedna je kryt, nebo spíše štít, který se namáčkne na vložku. Udělal jsem to tak, aby to nebylo potřeba lepit, tj. kolem vložky je na vnitřní straně krytu vroubkování, tak aby se v těch místech kryt mohl mírně deformovat a šel na vložku napěchovat natěsno. Druhá část je otočná krytka. Ta má na sobě čudlík, kterým zapadne do otvoru v krytu. V otvoru krytu jsou natvarované packy a čudlík je také tak tvarovaný, aby to do sebe při spojení zapadlo a následně již čudlík nešel z otvoru snadno vytáhnout. Při montáži je potřeba nejprve namáčknout krytku do krytu a zezadu po namáčknutí lehce pomačkat packy aby zapadly správně kolem čudlíku, a pak teprve celek nasadit na vložku zámku.

Kryt na FABku, štít.

Kryt na FABku, štít.

Kryt na FABku, krytka.

 

Kryt na FABku, krytka.

Kryt na FABku, krytka.

Kryt na FABku, krytka nasazená do štítu. (foto PPK)

 

Kryt na FABku, štít. (foto PPK)

Kryt na FABku, krytka. (foto PPK)

 

Redukce na baterii CR2032 do držáku CR2430 ve váze

Jeden kolega získal někde starší váhu, která ale měla napájení z větší knoflíkové baterie CR2430. A přišel od něho dotaz, zda by nešlo udělat do pouzdra baterky nějakou redukci, aby se tam dala používat běžnější CR2032. Využil jsem toho, že menší baterii bylo možné v pouzdru umístit oproti původnímu řešení excentricky, takže se pak ta redukce ještě dala jakžtakž vytisknout s tryskou 0.4mm.

Redukce z CR2430 na CR2032.

Redukce z CR2430 na CR2032.

Redukce z CR2430 na CR2032. (foto PPK)

 

Víčko na zavařovací sklenici se závitem

Bylo potřeba nahradit již notně olezlé původní plechové lisované víčko na zavařovací sklenici, které jeho majitel používal s vyříznutou dírou pro nějakou pumpičku na kečup nebo něco podobného. Podotýkám, že to nebyla oblíbená omnia 0.7l, ale nějaké o něco větší provedení sklenice. Pokud by to někdo dělal, tak principem toho uzávěru na zavařovačce je vícechodý závit, v tomto případě byl šestichodý. Vpodstatě jsem okopíroval původní tvar z plechového víčka, kde závit byl řešen pomocí ohnutých okrajů víčka, akorát jsem to přizpůsobil možnostem 3D tisku a víčko bylo uděláno robustnější tak, aby se vrch při mačkání na pumpu neprohýbal. Sem jsem dal variantu jak s otvorem, tak čisté víčko bez otvoru. Majitele jsem upozornil, že to je tištěné z PETG a certifikát na použití s potravinami to nemá, nicméně oproti stavu původního víčka to byl myslím hygienicky i tak notný krok kupředu. A samozřejmě je to z PETG a ve vytištěném dílu mohou být z principu jeho výroby také netěsnosti, takže to není určené na zavařování.

Víčko na zavařovací sklenici.

Víčko na zavařovací sklenici.

Víčko na zavařovací sklenici, základní varianta bez otvoru.

 

Víčko na zavařovací sklenici, základní varianta bez otvoru.

Víčko na zavařovací sklenici. (foto PPK)

Víčko na zavařovací sklenici. (foto PPK)

 

Víčko na skleněný box UP

Opět jeden ze známých se ptal, zda by šlo udělat náhradní víčko na skleněný box z nápisem UP, které se v minulosti v domácnostech často používaly v kuchyních na skladování potravin. K dispozici jsem dostal originál skleněného boxu i jedno zachovalé původní víčko. Principem spoje je zase vícechodý závit. Pokusil jsem se udělat co nejvěrnější kopii originálu, včetně rozložení větracích otvůrků v čele víčka, pouze nápis UP a kruh kolem něho jsou na originále vystouplé a pro 3D tisk jsem je musel udělat zapuštěné do povrchu. Trochu oříšek byla barva víčka, originál je z hnědočerveného bakelitu. Nakonec jako optimum posloužilo PETG v barvě kaštanová, které bylo odstínem velmi podobné, a zkoušel jsem tisk i z olivového PETG, kdy tato barva byla sice od originálu někde zcela jinde, ale jako případný doplněk k původní barvě při použití více víček a jejich potřebě je barevně odlišit to docela pasovalo k sobě.

Víčko UP.

Víčko UP.

Víčko UP. (foto PPK)

 

Víčko UP. (foto PPK)

 

Žeton do nákupního vozíku

Podle mě se tisknout žeton do nákupního vozíku nevyplatí, vyjde vás to po sečtení všech nákladů a ztraceného času dráž, než vytáhnout z kapsy desetikačku. Nicméně byl jsem požádán, zda bych mohl udělat náhradu za žetony zapomenuté ve vozíku, které majitel nosil v nějakém tom klasickém přívěsku na klíče. Takže jsem mu jich nakonec vyrobil hrst a může je ztrácet klidně dál, zrovna jsem v té době tisknul nějaké díly z PETG, u kterých jsem během dne i několikrát měnil barvu, takže jsem na rozjetí hlavy po výměně filamentu vždy s výhodou pustil napřed tisk pár žetonů u kterých nevadilo, že tam ještě vletí třeba nějaký zbytek z barvy předchozí.

Žeton do vozíku.

Žeton do vozíku.

Žeton do vozíku. (foto PPK)

 

Zapínací tlačítko do rádia DAB AEG KRC4368

Jedna z dalších vyžádaných oprav. Rozlomilo se zapínací tlačítko v DAB rádiu AEG KRC4368. Originál jsem si nestihnul vyfotit. Majitel se to snažil napřed slepit lepidlem, ale to se mu nepodařilo. Když jsem se na to díval a vymýšlel, co s tím, tak mi to připadalo, že to bylo v namáhaných částech natolik tenké, že to jednoho dne prasknout muselo. Tlačítko bylo prosvětlovací. Vzhledem ke tvaru to bylo nutné tisknout s podpěrami a při návrhu jsem model oproti originálu trochu pozměnil tak, aby byl odolnější. Tisk jsem provedl z transparentního PETG. Nemám nafocený ani samotný výtisk, a tak pro ilustraci přidáván jen vzhled po namontování zpět do rádia.

Zapínací tlačítko DAB rádia.

Zapínací tlačítko DAB rádia.

Zapínací tlačítko DAB rádia. (foto PPK)

 

Zapínací tlačítko DAB rádia. (foto PPK)

 

Tryska do vířivky

Známý za mnou došel s dalším tiskařským úkolem - po zimní přestávce napustili venkovní vířivku a voda z ní zmizela pryč. Příčinou byla jedna z trysek, která praskla v místě svého závitu, asi kvůli zamrznutí. Výrobce zahraniční a požadující za párminutový telefonický rozhovor tučné předplatné, a náhradní trysku se jim tak nedařilo rychle sehnat.

Neměl jsem k dispozici protikus trysky, který byl součástí vířivky, což mi komplikovalo zkoušení závitu. Problémem bylo i určení rozměrů závitu, protože změřeným údajům neodpovídaly žádné mně dostupné rozměry z technických norem. Závit mi vyšel s vnějším průměrem 29.0mm a s profilem odpovídajícím whitworthu se stoupáním 14 závitů na palec.

Model plastové trysky se musel na výrobu 3D tiskem trochu pozměnit. Originál měl na čele nasazený tvarovaný plech, který byl směrem ke krajům skloněný pod pro tisk příliš malým úhlem, vnější řada otvorů trysky byla v této skloněné ploše, otvory v plechu a v plastové části trysky měly různý průměr, plech byl ze zadní části čela trysky kolem ní zatemovaný a těleso trysky v oblasti závitu bylo velmi tenké. Čelo trysky tedy dostalo pro 3D tisk jiný tvar, vnější řada otvorů se přesunula do rovné plochy, jejich původní umístění v šikmé části bylo nahrazeno jejich nakloněním v čele trysky, skoková změna průměrů otvorů byla nahrazena jejich kónickým tvarem a část kolem závitu byla zesílena tak, aby měla po vytištění dostatečnou pevnost. Trysku jsem vytiskl ze světlešedého materiálu PETG a dle odezvy od známého je výtisk funkční a vířivka po opravě těsní.

Dodatečně jsem si pak ještě hrál s barvami a zkusil jsem pomocí nich napodobit původní kovový povrch čela trysky. Čelo trysky jsem napřed opatřil základním nátěrem na plasty a pak na to aplikoval metalickou barvu. Vzhledově to vycházelo docela slušně a povrch pak vypadal jako stříbrně kovový, nicméně známému jsem výsledek věnoval s tím, že si ho asi bude moci tak leda strčit do vitríny, protože tyhle metalické barvy jsou prodávány vesměs s různými dovětky jako "pouze pro použití v interiéru", "není odolné proti otěru", "nepoužívat na hračky a na věci ve styku s pitnou vodou", apod. Co by to udělalo ve vodě vylepšené o různou bazénovou chemii nebo zda by to nemělo negativní dopad na zadky v této vodě se máchající nemám tušení.

Tryska vířivky původní prasklá. (foto PPK)

Tryska vířivky původní prasklá. (foto PPK)

Tryska vířivky původní prasklá. (foto PPK)

 

Tryska vířivky.

Tryska vířivky.

Tryska vířivky.

 

Tryska vířivky.

Tryska vířivky. (foto PPK)

Tryska vířivky. (foto PPK)

 

Tryska vířivky. (foto PPK)

Tryska vířivky nabarvená. (foto PPK)

 

Kryt spínače SCI A23-7B 1622

Dostal jsem do rukou spínač typu SCI A23-7B 1622, který měl přijít jako odpínač baterie asi někam do motorky, a k němu prosbu, zda by se na to dal udělat nějaký kryt s tím, že do boku z toho budou trčet 2 kabely, a musí se to tedy dát na ten spínač nasunout zezadu. Při návrhu jsem využil svoji knihovnu závitů, pomocí které jsem si v krytu vyrobil sadu drážek odpovídajících závitu na vypínači, za které se kryt na spínač zacvaknul. Použitý materiál na tisk byl červený PETG.

Krytka spínače SCIA23-7B1622.

Krytka spínače SCIA23-7B1622.

Krytka spínače SCIA23-7B1622. (foto PPK)

 

Krytka spínače SCIA23-7B1622. (foto PPK)

Krytka spínače SCIA23-7B1622. (foto PPK)

 

 

Nahoru